Deska týdne: Tomáš Palucha porcuje široký horizont do tříminutových songů

2. říjen 2016

Existuje kytarová hudba nutkavého, úpěnlivého řezání do strun: rocková scéna v sobě vždycky nesla tohle expresívní třeštění docela výrazně. A pak, silně v postrockové generaci a societě, existuje kytara jako nástroj zklidnění, výraz i tempo jsou tu vláčnější, a přitom nemáme pocit, že by to bylo dílo menší ambice a méně ostré vize.

Tohle je nepochybně i zóna Tomáše Paluchy: tedy Jana Tomáše a Libora Paluchy. Na aktuálním třetím albu Guru se sice objevují (mluvené i zpívané) vokály, ale ani ty nezapřou, že tohle je svět instrumentální hudby, lehce zpomalených a širokých gest, evokujících otevřený horizont jako někde na americké prašné silnici – rozhodně ne ve městě, kde mezi vysokými budovami skoro nikdy nemáme kontakt s tak rozevřeným pohledem na oblohu.

Je to hraní spíš žánrové než autorsky jedinečné. Ale šťastný moment desky tvoří něco víc než jenom věrnost scéně: výborně tu působí permanentní soustředěnost, vědomá artikulace snad každého tónu a s tím související pozornost upřená na detail, včetně mnoha malých zvuků okolo. Je vlastně s podivem, že nejdelší skladby na albu (houstnoucí Frusciante se silným klimaxem a finální Tichá dohoda, připomínající spolupráce Topol/Načeva) mají jenom něco přes čtyři minuty. Tohle je přece poetika dlouhých, neurčitě otvíraných a uzavíraných lánů hudby, zvuk je průzračnější a méně zkreslený než u Jarmusche, Neila Younga a Mrtvého muže, ale vlastně jsme na podobné cestě.

Dá se pochopit, že Tomáš Palucha na třetí nahrávce testuje jiné formy, ale motivy rozvíjené dvě a půl minuty někdy působí jako nahozený, nevytěžený motiv, který nedá posluchačům čas dostatečně se vposlouchat. Kdoví, jestli se tu nepodléhá klamu, že točit vzájemně různá alba je nějaká povinná disciplína. Jsou typy kapel, které vydávají v limitovaných nákladech desítky záznamů z koncertů: je to jiný model než statement „silného alba“, ale možná to pak ukazuje skupinu věrněji.

Přečtěte si i recenzi Honzy Šamánka: „Tomáš Palucha ukázali, že album postavené na spolupráci s řadou hostů může působit jako komplexní nahrávka, ze které nedýchá pocit nepatřičnosti nebo účelovosti. K tomu je však potřeba potlačit ego a soustředit se na výsledný celek. A to se v tomto případě povedlo.“

Paradoxně je pro nahrávku méně podstatné to tzv. nejprestižnější: že tu má svoje místo řada významných hostů ze světové scény. Bicí Zdeňka Jurčíka (hraje momentálně s TP i naživo) dotvářejí sice žánrové vlny zvuku dobře, ale vlastně jen dělají silné jádro kytar doslovnější. Český text adolescentně romantického Prodavače (Pod hladinou) raději ponechme milosrdnému mlčení, ovšem ani Aran Epochal, jakkoli zralejší, není hlasem a sdělením lepší než samotné kytary.

Je to tak trochu deska pokusů, jak Tomáše Paluchu zformátovat do formy songu. A ze všeho nejvíc to album nakonec funguje jako upoutávka na sound a atmosféru Paluchy bez vazby na písně a jiné limity.

Hodnocení: 75 %
Tomáš Palucha – Guru (Silver Rocket, 2016)

autor: Pavel Klusák
Spustit audio