Deska týdne: Veena na svém albu zachycuje zvrhlou krásu nočních můr
Když v prosinci loňského roku ohlásila kapela Veena dva nečekané koncerty, jeden v Malostranské besedě a druhý v rodném Táboře, šlo o probuzení, ve které snad už nikdo nedoufal. První a zároveň poslední hmatatelnou stopu po sobě kapela zanechala před osmi lety, kdy vydala EP Behind Sonic Glances. Krátce nato zahrála naposledy živě, pak usnula a začala se postupně proměňovat v legendu, o které kluboví pamětníci snad plánovali jednou vyprávět svým vnoučatům. Letos však znovu procitá a jako důkaz přináší desku Help It To Die.
Veena byla vždy jednou z těch kapel, které si zakládaly na intenzivním koncertním zážitku, který se publiku patřičně vryje pod kůži. Není proto divu, že se na táborské scéně i mimo ni stala takovým fenoménem, ještě než cokoli nahrála. Jejich uhlazené debutové EP ale vzpomínky z intenzivních živých vystoupení postupem času částečně přemazalo. Byly nahrazeny profesionálním a čistým zvukem, který však v kontrastu s energií sálající z pódia při každém jejich koncertu působil lehce falešně. Úplně opačný přístup zvolila kapela na desce Help It To Die, která proto může evokovat znatelný posun od lehkého indie rocku k temnějšímu, tvrdšímu noise rocku. Tentokrát už jde o pokus zachytit tvorbu Veeny v co nejautentičtější podobě.
Na albu najdeme osm skladeb, z nichž většina tvořila repertoár Veeny ještě předtím, než se její členové rozprchli do kapel jako Please The Trees, Nod Nod nebo Kalle. Nikdy však nebyly zaznamenány na desku. Jejich finální podobu na Help It To Die přesto – až na výjimky – poznamenaly menší či větší úpravy. To je dobře patrné třeba na skladbě Longtempts, kterou v původní podobě najdeme právě na předchozím EP. Jediným nově vzniklým trackem jsou Dreamwalkers, který na desce představuje vzhledem k dlouhému období spánku kapely trefný prolog.
Veena na své desce otevírá rány z nešťastných vztahů a zachycuje zvrhlou krásu nočních můr, kterými se ale zcela dobrovolně necháte pronásledovat. Svá sdělení podává vždy syrová, zahalená do hutného kytarového zvuku, ve kterém jsou slyšet vlivy slowcoru nebo shoegazu, místy doplněné o příchuť bristolského trip hopu. Vše je následně protkáno naléhavým, osobitým projevem zpěvačky Veroniky. Help It To Die bylo natočeno během jednoho dne a možná i díky tomu jsme tak svědky bezprostředního zážitku bez zbytečné, přehnané postprodukce. Album tak konečně představuje první pravdivou výpověď o zvuku kapely.
Hodnocení: 80 %Veena – Help It To Die (veena.bandcamp.com / self realesed, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
