Deska týdne: Wet si připisují zatím nejlepší R&B kalkul roku

Trojice Wet, kterou kromě zmíněného Joea Vallea tvoří ještě Marty Sulkow a zpěvačka Kelly Zutrau, připomíná na první pohled trochu přechytralé studenty, kteří mají v plánu s pomocí velké nahrávací společnosti dobýt svět a zacílit u toho právě na ty nabubřelé posluchače, kteří citují Johna Cage a u toho listují knihami o brutalismu.

I tenhle pohled ale trochu klame. Členové kapely už jsou totiž poměrně zkušení hudebníci, kterým táhne na třicítku, a přestože Don’t You představuje jejich debutové album, je z něj cítit i určitá vyzrálost. Především ale Wet rozhodně nejsou tak nafoukaní, jak by se z jednoho poslechu jejich desky mohlo zdát. Jejich záměr propojit aktuálně velmi trendy alternativní R&B s chytrými kytarovými aranžemi může působit jako trochu umělá snaha vymyslet něco nového, jak jim to ale člověk může vyčítat, když to minimálně na polovině desky skvěle funguje?

Don’t You rozhodně není nahrávka pro někoho, kdo hledá intenzivní emoce a myslí si, že by R&B mělo být především autentické. Wet ani nezopakují úspěch Lorde, která vyplnila mezeru na trhu pomocí image upřímné teenagerky. Z jejich hudby naopak čiší kalkul, od něhož si skupina i žánrově mimořádně naivními texty rozhodně nepomáhá. Singly All The Ways a It’s All In Vain ale zároveň patří mezi nejlepší skladby roku, a když se Kelly Zutrau opře do klasických R&B figur ve skladbě Weak, máte chuť dávat nekonečný repeat.

Wet – Don’t You |foto: Columbia Records

Debutová deska Wet je ve výsledku celkem rozporuplnou nahrávkou, to ale posluchače moc trápit nemusí – není nic jednoduššího než několik slabších tracků přeskočit a ignorovat fakt, že deska trochu postrádá dynamiku a jako celek je dost utahaná. Vrásky si musí dělat spíš Columbia, která zrovna s touhle deskou pravděpodobně tzv. nezarobí.

Hodnocení: 70 %
Wet – Don’t You (Columbia Records, 2016)