Deska týdne: Yamantaka // Sonic Titan

Yamantaka // Sonic TitanFoto: Oficiální stránky Yamantaka // Sonic Titan

Kanadská dvojice hudebnic Yamantaka // Sonic Titan ve své hudbě míchá japonské divadlo, experimentální metal, psychedelické kytary a popový zpěv. Jak dokázaly tuhle postmoderní směs přetavit na svoje první album a jestli se z toho člověku nezatočí hlava, na to vám odpoví Deska týdne.

Projekt Yamantaka // Sonic Titan vznikl v roce 2007 na troskách kapely Lesbian Fight Club. Jeho základní členky, bubenice alaska B a zpěvačka Ruby Kato Attwood studovaly umění v Montrealu a kromě hudby se věnují i výtvarničině. Asijské kořeny a severoamerická výchova obou Kanaďanek vyústily v zájem o střet kultur, duální identitu, diaspory a podobné hraniční jevy. Už samotný název YT//ST spojuje buddhistické náboženství a název písně od pionýrů stoner-rocku Sleep. Ve stejném duchu střetu kultur YT//ST svůj styl vtipně přezdívají „nó-wave" s odkazem na formu tradičního japonského divadla.
Vše podstatné o krátké hudební dráze postmoderních divoženek se dozvíte v profilu od Roberta Candry.  

Yamantaka // Sonic TitanFoto: Oficiální stránky Yamantaka // Sonic Titan

„Na to, jak je kapela mladá a na současné scéně prakticky neokoukaná, vyzařuje vysokou míru zkušenosti a řemeslného umu. Zároveň ale deska není přeprodukovaná nebo příliš profesorská. Yamantaka // Sonic Titan zkrátka balancují přesně na hraně mezi mladistvým drajvem a odměřeností. Výsledkem je deska, která rozhodně překvapuje. Kanadsko-japonské duo, které se vynořilo prakticky odnikud, na ní velmi povedeným způsobem oprašuje tvrdé kytary, zároveň ale kytarovému zvuku odebírá punc čeho archaického nebo nesoučasného,“ tvrdí o eponymním debutu redaktor Jiří Špičák. Poslechněte si celou recenzi! 

Redaktor Aleš Stuchlý přitakává: „V době, kdy se křížení stylů stalo bezmála normou, není postmoderní amalgám žánrů sám o sobě žádnou kvalitou. Dívčí tandem Yamantaka // Sonic Titan ovšem přistupuje k jednotlivým zdrojům s invencí a suverenitou zkušených mistryň kaligrafie. Sedmero ambiciózních skladeb, odehraných s až post-punkovou naléhavostí a nasazením, neodolatelně kombinuje excentrické tendence a melodickou chytlavost. Člověk pak jen smířeně pozoruje, jak se mu pokročilý ritualismus dvou nadaných adolescentek zažírá pod kůži. Pokud se tyhle dvě divoženky potřebují s krizí své (resp. kanadské) identity popasovat skrze chytrý eklekticismus, nechť je jim přáno – východní přísliby těchto proporcí si rozhodně nechám líbit.“ Poslechněte si celou recenzi!