M.I.A. jde na AIM pozpátku směrem k vágnosti
Zdvižený prostředník během Super Bowlu, vleklé spory s nahrávacími studii, svědectví z uprchlických táborů v Evropě. V současném světě populární hudby pravděpodobně není osoba, jejíž hudba by byla tolik spojená s politickým aktivismem tak, jako u jednačtyřicetileté Mathangi Arulpragasam, tedy M.I.A.
Na svých deskách, ale i mimo ně už od počátku své kariéry působí jako hlas těch, kteří většinou slyšet nejsou. Hlas uprchlíků, těch, kteří bojují proti útlaku, ať už to jsou Tamilové, Palestinci nebo Afroameričané, M.I.A. dokázala vždy mluvit univerzálním jazykem, kterému rozuměli všichni a který si nebral servítky. Ani release v pořádí páté studiové desky se neobešel bez kontroverze. Tou hlavní byla vyhrůžka M.I.A., že desku leakne dříve, protože „některé nápady, především uprchlický sentiment, z desky převzali velcí američtí interpreti“.
„Mantra Matangi (tantrické bohyně) je aim, což je M.I.A. obráceně. Bojuje za svobodu slova a za pravdu,“ vyjádřila se M.I.A. o názvu svého alba v rozhovoru pro The Guardian. Zároveň na otázku, jak moc je hinduismus inspirací pro její hudbu, odpověděla: „Není, musela jsem si ho vygooglit.“ Rovněž uvedla, že AIM bude podstatně osobnější deskou, než byla předchozí alba. Po jejím poslechu se tomu ale moc nechce věřit. Převažují spíš dojmy o ukvapenosti vydání desky, pocit nedodělanosti, která paradoxně brání hlubšímu ponoření se do narativu desky. Tracky jsou podivně krátké a občas vyznívají do prázdna, jako například track „Visa“ či závěrečné tři tracky „Swords“, „Talks“ and „Platforms“.
Nemůžu se ubránit dojmu, že po úvodním tracku „Borders“, nekorunované hymně uprchlického světa a skutečně důležité a apelující písni, pak album sklouzává k hudebně příjemné, ale tak trochu ploché agitaci. Textově jsou tracky strašně nevyrovnané, na některých z nich se zdá, že M.I.A. předčítá říkanky a prvoplánové rýmovačky, zatímco u jiných je možné vidět příběh, který má sílu upoutat. Hudebně M.I.A. znovu představuje nejnovější postupy, jak interpretovat jihoasijskou a blízkovýchodní hudbu, což dokazuje především Blaqstarr na tracku „Go Off“ a Diplo na remixu jinak šíleně otravné skladby „Bird Song“. Hostování původního člena One Direction Zayna Malika, který nyní vystupuje pod jménem Zayn, je ve vokálech úplně v pořádku, ale člověk se vlastně ptá, proč tam Zayn Malik je. Odpověď„proč ne“ v tomto případě nedává smysl.
M.I.A. chce na AIM znovu promlouvat o palčivých problémech naší doby, ale selhává, a to dost podstatně. Po poslechnutí desky v posluchači nezůstane nic moc než ozvěna lehkých, až primitivních rýmů o uprchlících, o konzumním světě, o hranicích… O všem, o čem už M.I.A. dříve mluvila lépe a ostřeji.
Hodnocení: 60 %
M.I.A. – AIM (Interscope Records, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
