Honza Vojtko v Diagnóze F: Pasti zamilovanosti

První pastí zamilovanosti, z níž mohou plynout vzájemné rozpory, je už vlastní zamilovanost, tj. stav, který ovlivňuje naše kognitivní schopnosti. S růžovými brýlemi nevidíme (nebo nechceme vidět) věci, které nám jindy ve vztazích vadily. Pro velkou lásku můžeme přehlédnout třeba chorobnou žárlivost či tendenci k závislosti na vztahu, která se může týkat partnera i nás samotných.

Do další pasti si nabíháme trochu sami – pro samou lásku míváme tendence přizpůsobovat se partnerovi někdy až za hranici našeho vlastního já. Svou roli v tom hraje i prostředí, v němž jsme byli vychováváni. Předpokládáme, že „správný muž by měl umět...“, resp. „správná žena by měla dělat...“ (tak, jak nás doma vychovali), a zapomínáme přitom brát v potaz, že náš partner je individualita se svými vlastními cíli a potřebami. Ostatně už i ono předpokládání či očekávání může být samo o sobě cestou do pekel.

Tendence rozdělit si svět na mužský a ženský se však neděje jen v heterosexuálních vztazích, dá se vysledovat i v mnoha homosexuálních vztazích, jak mezi muži, tak mezi ženami. „Zejména v prvních homosexuálních vztazích je to dobře vidět, když ještě lidé fungují hodně podle toho, co si přinesli z domova, kde byli vychováváni heterosexuálními páry,“ říká v rozhovoru Diagnózy F párový terapeut Honza Vojtko.

Terapeut Honza Vojtko|foto:Martina Pavloušková

„Klíčem k oproštění se od stereotypních rolí, ve kterých nám není dobře, je vzájemná komunikace. Někteří lidé mi říkají, že nebylo moc příjemné o tom mluvit, zejména na začátku vztahu, ale pak jim hodně pomohlo, když řekli, jak jim v tom je a co by potřebovali jinak,“ dodává.

Na závěr Honza Vojtko doporučuje pokusit se do zamilovanosti vnést i jistou míru rozumného nadhledu, který logicky přichází s věkem, resp. zkušenostmi z předchozích vztahů. Čas od času si (ač pod vlivem hormonálních procesů zamilovanosti) vzpomenout, co nám v přechozích vztazích vadilo, co je pro nás důležité a co z toho se týká i našeho současného partnera.