Diagnóza F s Honzou Vojtkem: Šedá zóna duševních nemocí aneb Když je vám nedobře na duši

5. červen 2016

Když je člověk duševně zdráv a cítí se dobře, zpravidla nemá potřebu vyhledávat psychiatra. Projeví-li se u něj symptomy, které mu nějak významně zasahují do života a naplňují zároveň diagnostická kritéria duševní poruchy, jde k psychiatrovi. Co dělat, když váš stav ještě neodpovídá nějaké konkrétní diagnóze, a přesto je vám nedobře?

Pod šedou zónou duševních poruch si lze představit třeba smutné pocity, s nimiž si nevíte rady, ale ještě nejsou klinickou depresí. Úzkosti, které vás občas sužují, ale ještě nejsou úzkostnou poruchou. Hlasy, které slyšíte, ale vnímáte, že nejsou skutečné, a nepropadáte do psychózy. „Pokud vám tyto stavy nějak komplikují život, obtěžují vás, je určitě na místě vyhledat odborníka,“ říká terapeut Honza Vojtko, ke kterému chodí řada lidí právě s popisovanými symptomy. „Kognitivně behaviorální terapie pomáhá lidem rozpoznat spouštěče nepříjemných pocitů, uvědomit si, jaké chování následuje a jak to pak v životě dál prožíváme,“ vysvětluje Vojtko jeden z principů KBT, kterou ve své práci využívá.

Na druhé straně šedé zóny pak můžeme najít lidi, kteří ač diagnózu nemají, sami si ji připíšou, popř. kývnou na to, co jim říká okolí. „V dnešní době je hodně laických psychiatrů – člověk si někde něco přečte, vygoogluje si diagnostická kritéria a řekne si – to na mě sedí, to určitě mám. Pak přijde k odborníkovi a přijde se na to, že nic takového nemá,“ popisuje Honza Vojtko.

03464383.jpeg

Poslechněte si záznam rozhovoru s Honzou Vojtkem o tom, co dělat, když je vám nedobře na duši, a zřejmě to ještě není diagnóza. I přesto to ale potřebujete řešit…

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio