Diagnóza F speciál: Celoroční spolupráce s Linkou bezpečí

V prosinci jsme tuto spolupráce neoficiálně zahájili rozhovorem s Petrem Porubským, vedoucím Linky bezpečí. Povídali jsme si o tom, s čím se obrací děti na Linku bezpečí, jaké to je sedět na druhé straně linky a poslouchat o dětských utrpeních, i tom, jaké to je, když příběh špatně skončí a vy na telefonní lince osiříte.

V únoru jsme zahajovali už oficiálně, tentokrát rozhovorem s Kateřinou Schmidovou, vedoucí Rodičovské linky. Rodičovská linka je, jak již název napovídá, určena rodičům, prarodičům, blízkým, ale třeba i pedagogům, kteří se setkávají s dětmi a dospívajícími. V provozu je ve všední dny vždy v šestihodinových blocích (pondělí až čtvrtek 13:00–19:00, pátek 9:00–15:00), rodiče tak mají dost času a prostoru zavolat a řešit, co je trápí. Kromě telefonické linky se mohou na Rodičovskou linku obrátit i prostřednictvím e-mailu pomoc@rodicovskalinka.cz.

Škála problémů a situací, s nimiž se rodiče obrací na Rodičovskou linku je širší, než bychom možná čekali. Zdaleka se tam neřeší jen to, když děti příliš zlobí nebo odmlouvají. Častými tématy rozhovorů jsou třeba rozpady rodin. Kromě toho, že se s touto situací potřebují vypořádat sami rodiče, hledají způsoby, jak to dítěti sdělit, jak s ním o tom mluvit, jak s co nejmenšími škodami nastavit styk dítěte s rodičem aj. Když něco z toho nefunguje, hledají radu, jak situaci prakticky zvládnout. Některé situace řešení nemají – třeba v případě úmrtí v rodině nebo třeba spolužáka ve třídě je to v podstatě „jen“ o provázení dítěte tím, aby situaci přijalo a vyrovnalo se s ní.

Náročné jsou také telefonáty týkající se syndromu týraného a zanedbávaného dítěte. Většinou je doprovází spousta strachu. Není snadné říct (byť anonymně) někomu do telefonu, že náš partner zřejmě zneužívá naše vlastní dítě. Těžké je to i pro případné příbuzné nebo sousedy, kteří mají podezření, že se něco takového děje v jim blízké rodině.

O tom, co trápí současné rodiče, mluvila v Diagnóze F Kateřina Schmidová: