Michal Kašpar o životě s psychózou: Moje duše se chtěla mít chvíli dobře

12. květen 2017

Když jsem si domlouvala rozhovor s Michalem Kašparem a neopatrně jsem se zeptala, s jakou diagnózou se vlastně potýká, chvíli se zdráhal mi odpovědět. Nechtěl, abych jeho příběh nazírala jen očima jeho nemoci. To jsem sice v plánu neměla, ale on se s tím v životě evidentně už párkrát potkal.

Michal Kašpar je vystudovaný novinář, francouzštinář, vedl divadelní spolek a měl kapelu. V současné době pracuje ve Studiu 27 – Zaostřeno na duši, které se věnuje medializaci tématu duševních nemocí a snaží se svými aktivitami odstranit stigma z lidí s duševním onemocněním. Zatím to vypadá jako vcelku normální příběh. Michalovi ovšem před osmnácti lety zkomplikovala život psychóza.

„Na začátku se sešlo několik událostí. Vrátil jsem se po roce studia z Francie a cítil se vykořeněný z domova, pak jsem pracoval pro bulvární televizi, která mi vzala hrozně moc energie, pak jsem přišel o práci, a tedy i o příjem, následoval rozchod s partnerkou. To všechno se promítlo do mé osobnosti a ta nechtěla jen trpět, a tak si hledala jinou cestu,“ popisuje Kašpar období, kdy se u něj psychóza poprvé projevila. Uvědomoval si, že se něco děje, že je něco špatně, ale už nedokázal rozeznat hranici mezi psychózou a realitou. „K tomu došlo až během mé hospitalizace v Bohnicích na pavilonu 27. Měl jsem v té době pocit, že mě někdo neustále sleduje, a tehdy se mě můj otec zeptal ‚Ty si myslíš, že jseš tak důležitej?‘ a mně došlo, že nejsem,“ vypráví Michal Kašpar.

V psychiatrické nemocnici strávil šest týdnů, poté nastoupil do Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov. I když se nemoc o pár let později zase vrátila, tentokrát zvládnul ataku v ambulantní péči v Ondřejově. Nejtěžší pro něj v té době bylo najít si práci a v té práci případně někoho, s kým by mohl sdílet své potíže. Na takové sdílení jeho kolegové ale nebyli připravení.

Tomáš Kašpar

„Lidé před sebou neustále něco tají, myslí si, že se tím chrání, ale přitom to není pravda.“ A tak si Michal Kašpar našel vlastní cestu. Deset let vedl Divadlo LSD (Lidové spontánní divadlo), v němž hrála řada lidí s duševním onemocněním, dvanáct let hrál v kapele LeKapr a před lety se oklikou vrátil k původní profesi novináře, a to ve Studiu 27 – Zaostřeno na duši. Kromě toho přednáší na středních i vysokých školách o tématu duševních nemocí, je spoluautorem knihy Kam jdou lidé s nemocnou duší. Co mu pomohlo, aby překonal překážky, které mu do života přinesla duševní nemoc? Poslechněte si rozhovor Diagnózy F.

Odkazy:
Studio 27 – Zaostřeno na duši
YouTube kanál Studia 27 – Zaostřeno na duši

Související příspěvky:
„Schizofrenik si z českých médií připadá jako žába“, říká šéfredaktor měsíčníku duševně nemocných
Tomáš Vaněk mluví o paranoidní schizofrenii: Měl jsem pocit, že přijde konec světa
Martin Hollý v Diagnóze F: Pro schizofrenika jsou obtížné i běžné denní situace

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka