Distrikt: Kreativní průmysly mohou vrátit městům identitu
Detroit, dřív město aut, je dnes městem bicyklů. I česká města potřebují změnu, v posledních několika dekádách se z nich spolu s továrnami, podniky a obyvateli vytratil i základ místní identity. Urbanistka Lia Ghilardi, která se posledního půl roku zabývala kreativním potenciálem Zlína, tvrdí, že se česká města musejí naučit propojovat svá vedení s developery a hýčkat si své umělce. Jedině tak je mohou zachránit kreativní průmysly. Kromě rozhovoru s Liou bylo v Distriktu slyšet o družstevních kavárnách a také začátek příběhu Autonomního sociálního centra KLINIKA na Žižkově, kterému se povedlo rozpoutat debatu o potřebnosti squattingu ve městech. Audioverzi celého pořadu najdete dole.
Lia Ghilardi byla u proměn mnoha evropských měst, momentálně žije v Londýně a kromě Zlína má zkušenosti i z Ostravy, kterou pomáhala připravovat pro kandidaturu na Evropské město kultury. V rozhovoru byla řeč o tom, že Zlín si neumí hledět mladých talentů, Brno je plné lidí oddaných zlepšování svého města nebo o tom, jak se plánují města ve Švédsku.
Máte hodně znalostí o českých městech a zkušeností s výzkumem jejich kreativního potenciálu. Dá se říct, jaké jsou silné a slabé stránky českých měst?
Když přijdete do města, tak ho vidíte jako fungující celek, je to jako celistvá látka, hmota, všechno propojené. Až tehdy, když začnete dělat výzkum, tak vidíte jednotlivosti. Třeba Ostrava byla zajímavá, protože má dělnickou minulost, teď se spíš stává centrem služeb, technologií i vzdělání – univerzitám se daří dobře, hudební festival do města myslím přitahuje hodně zajímavých lidí a přidává značce města. Myslím, že společenská diverzita Ostravy je pořád dost zajímavá. Studenti, mladí, romští obyvatelé, kteří žijí v určitých částech města, stará dělnická třída a také lidé, kteří přicházejí kvůli festivalu – všichni formují něco velmi unikátního a velmi odlišného třeba od Brna, které je z mé zkušenosti velmi mladým energickým městem plným zapálených lidí. Je tam velký potenciál a prostor pro rozvoj kreativních průmyslů, třeba v bývalé věznici, což je úžasné a zároveň děsivé místo – představte si, že se tahle budova změní na desítky malých studií, kanceláří a ateliérů, z toho by profitoval celý region, přitahovalo by to celé okolí.
A Zlín?
Ve Zlíně je zajímavá samozřejmě baťovská tradice, je to zakódované v DNA toho města. Myslím, že je důležité se nejprve dívat a zjistit, jaký je genius loci, pak se můžete zavrtat hlouběji a zjistit, co z toho ducha, z těch vzpomínek v tom městě pořád je. Například ve Zlíně máte univerzitu, která je velmi silná, má audiovizuální, novomediální a designové obory. Ve městě je 6 nebo 7 velkých designových společností, protože je tam tradice integrované výroby věcí, pěkných věcí, designových. Mít ve městě takovou kvalitu, takové dědictví, to je velmi důležité. Problém je ale v tom, že to dědictví není nijak aktivně využívané, jenom tam prostě je. Ano, jsou tam firmy a prodávají, ale nevyužívají žádné lokální talenty, mladí designéři proto masivně odcházejí do Prahy a Praha z toho profituje, Zlín z toho nic nemá. To je přesně ten problém, který musíme vyřešit, musí se tu podpořit kreativní průmysl, musí se do toho v tomto konkrétním případě dobře zvoleným způsobem zasáhnout a zprostředkovat spolupráci mezi různými druhy lidí ve městě.
Není to tedy něco, co by mělo dělat samotné vedení města? Nebo je to úloha zvláštní skupiny pro podporu kreativních průmyslů?
V ideálním světě bychom asi chtěli, aby se na to soustředily celé regiony. Okolo Zlína jsou další městečka, která mají takové dobré postavení ve filmu, audiovizi, designu, je to celý systém, který by se měl celistvě kontrolovat, no a město Zlín by v tom mělo hrát hlavní roli, měla by tam být dokonce vytvořená nějaká společná strategie mezi krajem a městem, jak v otázce kreativních průmyslů postupovat. Měla by v nejlepším případě vzniknout komise, která dělá konkrétní kroky, ve které by zasedali i podnikatelé, kteří v tom městě už působí, ale nejsou aktivními partnery, jenom tam jsou a čekají, co se stane, co jim třeba město nebo region nabídne.
Mluvila jste o nutnosti propojovat místní vlády s developery, aby navzájem diskutovali o využívání opuštěných budov pro kreativní průmysly – je to něco, čemu bychom se u nás měli věnovat? Něco, co se v jiných evropských městech dávno děje?
Ano, ve zbytku Evropy se to děje dost intenzivně, třeba v Londýně se celá část města, tam, kde se odehrávaly olympijské hry, transformuje na kreativní čtvrť. Díky partnerství developera a londýnského starosty. Zrovna včera oznámili velkou investici od města do této oblasti, půjdou tam tedy veřejné i soukromé peníze. V České republice už se víceméně také vyjednává, například v Brně o staré věznici. v Lipsku se toho děje opravdu hodně, v Essenu a jinde v Německu mnoho let, v Holandsku také. Kdyby Zlín byl v partnerství s developery, kteří by například usilovali o to, vybudovat luxusní byty v bývalé průmyslové oblasti, tak by to mělo fungovat následujícím způsobem: město by mělo požadovat, aby nějaké procento z investice šlo zpátky do rozpočtu města, a to tak, že by investor například vybudoval na místě i kreativní inkubátor, ateliéry pro umělce, výstavní prostor pro designéry, ateliéry i byty pro umělce. Toto by měli artikulovat urbanisté, plánovači, poté by se to vyjednávalo s developery o konkrétních detailech. V mnoha městech se toto děje, v Anglii nebo Austrálii se plánovací hry a vyjednávání denně rozjíždějí na plné obrátky.
V ČR často mluvíme o tom, že je důležité, aby se rozhodovacího procesu ve městech účastnilo víc lidí, aby se zvyšovala občanská participace. Je to podle vás důležité? Setkala jste se se způsoby, jak toho dosáhnout, které považujete za efektivní?
Rozhodně si myslím, že je to velmi důležité. Pracuju hodně ve Švédsku a Dánsku a zrovna ve Švédsku je to hodně zajímavé – pokaždé když se renovuje část města nebo se nějak mění nějaký jeho aspekt, začíná se plánovat až po dlouhé sérii workshopů s místními obyvateli. Architekti začínají navrhovat až po všech dlouhých debatách a workshopech, oni i urbanisté jsou tedy intermediátory pro veřejnost, pro jejich požadavky. To je zajímavé, je to docela změna pro to povolání, architekti už nejsou izolovaní někde v kanceláři, ale chodí mezi lidi. Myslím si, že bychom měli začít používat opravdové mechanismy pro participaci lidí na proměnách města. Když ve Zlíně chcete měnit například centrum města, musíte nejdřív mluvit se studenty. Já jsem s nimi mluvila, ptala jsem se jich na to, co se jim ve městě líbí a co ne, co by v něm chtěli vybudovat, co byste v něm chtěli dělat. Představte si, že máte pro tu změnu ideální podmínky, že jste třeba bůh nebo kouzelná víla nebo něco takového. To jim umožnilo se imaginativně vyjádřit, takovéhle cvičení nám řeklo mnohem víc o tom, jak by vývoj těch míst měl vypadat, řeklo nám to opravdu hodně o tom, co by se ve Zlíně mělo a nemělo dělat. Takže ano, v ideálním světě by měl existovat proces konzultace.
Pracujete a žijete v Londýně, může tohle město svou současnou agendou inspirovat Prahu? Jedno z velkých témat, která řeší, jsou třeba cyklostezky.
Ano, jestli má Praha problém s dopravou, což tak bude – doprava nebo pohyb po městě tu pro novou starostku jsou jednou z největších výzev, tak má určitě smysl se dívat na Londýn a na to, jak se toto město s dopravou vypořádává. Nemyslím, že by Londýn měl být nějakým vzorem pro své cyklostezky, je tam stále spousta nehod a problémů na denním pořádku. Paříž by byla lepším modelem, už před dlouhou dobou postavili do ulic stojany na kola. I spousta amerických měst je v tom dobrá, dokonce Detroit! Představte si to, město aut je teď město kol, udělali to proměnou strategických plánů, pod tlakem lidí, kteří se sem přistěhovali a už nejsou napojení na starý průmysl a chtějí jiný životní styl. Tohle město se hodně změnilo a je teď mnohem lepší pro život. Ale pokud chcete skvělý příklad, je to samozřejmě na prvním místě Kodaň, stačí vám prostě jet do Kodaně omrknout ten jejich skvělý pěší systém. Cyklostezky tam pokrývají tři čtvrtiny městského pohybu.
Takže inspirace Londýnem by mohla být spíš v tom, že i toto město si uvědomilo důležitost cyklostezek?
Přesně, uvědomili si to, začali pro to něco dělat, začali těmi stojany například, dělají to postupně.
Přestože Londýn je v tomto ohledu v komplikovanější situaci, Praha má lepší pozici.
Přesně tak.
Playlist
Spoon – Do You
Beastie Boys – Sure Shot
Ratking – Eat
Travis Scott, Rich Homie Quan, Young Thug – Mamacita
T.I. feat. Young Thug – About the Money
Angel Olsen – Unfucktheworld
Angel Olsen – The Waiting
Bones – No Shirt
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
