John Parish: Pro Prahu mám večer filmových melodií

18. říjen 2013

„Nerad plánuji věci dopředu,“ prozradil na sebe v exkluzivním rozhovoru uznávaný hudebník a producent John Parish, vystoupí 4. listopadu v Lucerna Music Baru jako jedna z hvězd letošního Radio Wave Stimul festivalu. V obsáhlém povídání s hudebním redaktorem Pavlem Zelinkou také došlo na to, kdy znovu vstoupí do studia s PJ Harvey, jakým způsobem pracuje jako producent i proč je roztrpčen ze spousty hudebních publicistů.

Letošní rok je pro tebe velmi náročný. Vydal jsi sólové album Screenplay, podílel ses jako producent na vydání hned několika desek, vyrážíš na turné. Ale to není ještě vše! Prý pracuješ na další sólové desce. Je to pravda?
Ano, máš dobré informace. Poté co jsem odehrál krátkou šňůru koncertů po Evropě ke Screenplay, jsem se s kapelou přemístil do studia. Prozatím máme nahrané základy čtyř kompozic. Pokud vše dobře půjde, tak by deska měla vyjít na začátku podzimu příštího roku.

Skladby vznikly během letošního turné?
Kdepak! Tyhle písničky jsou souhrnem nápadů posledních pár let. Dohromady mám na papíře přibližně osmnáct nových písniček, na kterých bych rád v blízké době zapracoval. Polovina z nich je opatřena textem, druhá – to jsou naopak čisté instrumentálky. Ale aby se to nepletlo s materiálem ze Screenplay – album obsahovalo pouze hudbu, která primárně vznikla jako filmový doprovod. Oproti tomu připravované instrumentálky jsou od začátku určené na desku, případně pro koncertní pódia.

Musel jsi pro Screenplay nějaké skladby přearanžovat?
Osobně nesnáším přehrávání vlastních písniček, protože mám za to, že skladbám škodí. Většinou jsou totiž originály skladeb spojeny i s určitou specifickou atmosférou. Na té mi pokaždé při nahrávání velmi záleží. No a při přehrávání ji většinou ztratí. U několika skladeb ze Screenplay jsem ale udělal výjimku. Jako by mi teprve po letech a několika koncertních přehráních došlo, jak má jejich finální podoba vypadat. Tak například skladba The Island – moc se mi líbí její specifická atmosféra. Z verze pro film jsme ale vyházeli spoustu nástrojů, a na albu je tedy v podobě ne nepodobné, jakou ji předvádíme naživo.

02987251.jpeg

V letošním roce vyšlo několik ceněných alb, na kterých jsi jako producent pracoval – Beautiful Africa malijské hvězdy Rokii Traoré nebo Innocence Is Kinky od norské zpěvačky Jenny Hval. Specializuješ se jako producent na alba výrazných zpěvaček?
Vypadá to tak, že ano? (smích) Máš pravdu, že jsem měl možnost pracovat s mnoha výraznými zpěvačkami a jak Rokia, tak Jenny do této škatulky přesně pasují. Navíc je považuji také za brilantní hudebnice. Každá je úplně jiná, ale práce na jejich albech mne bavila stejně. Mým cílem jako producenta je pomoci muzikantovi natočit takovou deskou, jakou by rád sám nahrál, ale neví, jak k výsledku dospět. Sedíme pokaždé se zájemcem o mé služby v kavárně a povídáme si o délce nahrávání, představě, jakým stylem budu zasahovat do tvorby apod. Už během těchto rokování se většinou ukáže, zda bude možné si navzájem důvěřovat, či ne.

Jaké tedy bylo spolupracovat s Rokií Traoré? Viděl jsem ji letos hrát na jednom českém festivalu a působila na mne jako velmi silná osobnost.
Pro mne to byla velmi zajímavá zkušenost, protože ona byla prvním africkým muzikantem, se kterým jsem kdy natáčel desku. Zpívá rodným jazykem, kterým se mluví v Bamako a okolí, a také využívá řadu místních instrumentů (skvěle nahraných Mamah Diabaté). Skvělé bylo vědomí, že ona moc dobře ví, co chce svou hudbou sdělit. Akorát se dostala do pozice, ve které se octne řada muzikantů s několika natočenými deskami – stála na křižovatce a potřebovala k ruce pomocníka, který jí pomůže rozhodnout se, jakou cestou se tentokrát vydat. Snad se mi podařilo spolurozhodnout správně.

Jaké to je produkovat hudbu muzikantů, kteří nepoužívají angličtinu? Vím, že je pro tebe důležité rozumět textům...
To máš pravdu. Rokia mne z tohoto důvodu podrobně vysvětlila obsah všech natáčených písniček. Já musím souhlasit s takovým tím klišé, které říká, že hudba je univerzální jazyk. Takže když jsem se dostal do problémů, protože Mamah nebo Fatim Kouyaté (doprovodná zpěvačka Rokie) vládly poměrně špatnou angličtinou, přišla na řadu řada intuitivních řešení, jak si předat informaci technického, ale i dojmového charakteru. Nikdy jsem se tedy nedostal do pozice, kdy bych nebyl schopen s hudebníky komunikovat. A to i díky neustále přítomné Rokii, která umí naopak velmi dobře anglicky.

Vedle toho Jenny Hval je typicky západní typ moderní indie písničkářky. Nedá mi to, abych v určitých momentech necítil jistou příbuznost s hudbou PJ Harvey. Z nějakých tvých rozhovorů jsem pochopil, že ty s tím nesouhlasíš.
Problém je, že novináři si při srovnávání berou do ruky schematické zkratky například genderového charakteru. Těch zpěvaček, které už přirovnali k Polly Jean jen proto, že hovoří o věcech napřímo, už tu bylo! Přitom Jenny zpívá o poměrně jiných tématech. Trochu mne to vytáčí, protože často dochází k naprosto zavádějícím srovnáním z čisté lenosti. Tu a tam jsem až frustrován z až sexistických konotací, které autor do textu vnese. Na druhou stranu, v čem se ale Jenny s Polly Jean opravdu shodují, je zaujetí pro slova, která vkládají do svých písní.

02986467.jpeg

Moje srovnání je vedeno pouze hudební příbuzností, případně podobným způsobem frázování obou zpěvaček a skladatelek. Ničím jiným. Omlouvám se, pokud tě má otázka pohoršila.
Díky za omluvu. Přijímá se. (smích) V mých očích je mezi Polly Jean a Jenny poměrně velký rozdíl. Je možné, že můj pohled je poměrně neobjektivní z toho důvodu, že jsem s oběma dámami strávil ve studiu hodně času, často v mnoha velmi rozdílných situacích. Navíc považuji Jennin rukopis za více experimentální.

V tom máš pravdu. Otočme radši list. Některá média také zmiňují, že jsi spolupracoval na poslední, překvapivě folkové desce KT Tunstall. Máš s tímto albem něco společného, nebo jsem si vytáhl špatné informace?
Ne, informace je správná. K práci na téhle desce jsem se dostal skrze mého blízkého přítele Howeiho Gelba z Giand Sand, který desku produkoval. Ruku na srdce, předchozí tvorba KT Tunstall nebyla vůbec mým šálkem kávy, takže nabídka spolupráce od jejího managementu mne poměrně překvapila. Když jsem ale zjistil, že hudební směřování alba bylo svěřeno Howeimu, tak jsem neváhal ani minutu. Škoda, že jsem v tu dobu neměl více času (byl jsem nemocný). Takto jsem pomohl na svět pouze dvěma skladbám.

Když už mluvíme o Howe Gelbovi z Giand Sand, nechystáte do budoucna něco společného?
Oba neradi plánujeme dopředu, takže teď nic na stole vyložené není. Takhle to ale je vždycky, takže tohle není žádná změna oproti normálu. To nic nemění na tom, že jakmile se na obzoru něco nového zjeví, já do toho stoprocentně jdu! Zrovna dnes mi od Howeiho přišla nabídka na příští jaro, zahrát si zde sérii koncertů a strávit pár dní ve studiu. Musel jsem ale nabídku s lítostí odříct, protože budu právě tou dobou na jednom filmovém festivalu.

Nedá mi to, abych se nezeptal na případnou novou práci s PJ Harvey. Není něco na pořadu dne?
Polly je zrovna ve stadiu psaní nových písniček. Takže odhaduji, že v příštím roce budeme nahrávat nové album. Prozatím není ale stanoveno žádné závazné datum.

02258330.jpeg

Vedle autorské písničkové muziky a produkování jsi také známý jako tvůrce hudby pro filmy. Jak rozdílný je způsob, jakým tvoříš hudbu pro film, od tradičního skládání písniček?
Když začínám psát muziku, nedělám rozdíl, jestli z toho nakonec vyleze nová písnička, filmová nebo scénická muzika. To teprve když dostanu nástřely jednotlivých filmových scén, kde režisér počítá s hudebním doprovodem, začíná práce vypadat jinak. Beru jednotlivé melodie, často i z připravovaných zpívaných skladeb, a podle jejich povahy je umisťuji do jednotlivých scén. Hrubé nápady pak upravuji na míru jednotlivých pasáží. Takže abych to shrnul – práce na filmové muzice začíná zcela tradičně, ale končí výrazně jinak než standardní nahrávání zpívaných skladeb.

Stále spolupracuješ s Adrianem Utleym?
Andy se obklopuje velkým množstvím muzikantů pro své jednotlivé projekty. Teď zrovna dokončuje nahrávání kytarové varianty minimalistické klasiky In C od Terryho Rileyho. Moje party pro kompozici jsou už nahrané a mám pocit, že nahrávka Adrianova kytarového orchestru vyjde co nevidět (album vyšlo 30. září – pozn. autora).

Jak vypadají tvoje sólové koncerty? Kdo je s tebou v kapele a jak vypadá tvůj setlist?
Součástí našeho vystoupení bude zadní projekce. Naše pětičlenná kapela předvede nějaké skladby ze Screenplay, nějaké ukázky z jiných filmových doprovodů, ale také několik skladeb, které se objeví na albu v příštím roce.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio