Generace na rozcestí: Uniknout předsudkům!

Česko: Jinakost je problém...
Podle posledního výzkumu Jeden svět na školách uvádí 55 % středoškoláků soužití s Romy jako jeden z hlavních problémů současného Česka. Každý pátý student ho dokonce spontánně vybral za úplně tu nejpalčivější záležitost. Soužití s Romy se tím stalo nejintenzivněji vnímaným problémem mezi mladými lidmi. Takhle vymezený postoj mladé, nastupující generace může být velmi překvapivý, podle sociologa Daniela Prokopa je na tom překvapivého něco úplně jiného. „Kdybychom od těch mladých lidí čekali, že se budou nějak názorově hodně vymezovat oproti populaci svých rodičů a prarodičů. Ale to se neděje a oni svými postoji kopírují dominantní hodnoty ve společnosti.“ Sdílejí tedy přesvědčení o tom, že Romové nechtějí pracovat, nechtějí se vzdělávat a projevují se rasisticky vůči majoritní společnosti.

Ve světle takových postojů působí Michal Miko a Martina Horváthová velmi nenormálně. Oba dva pracují a studují vysokou školu – jako většina Romů v jejich okolí. Podle Martiny byla podpora rodiny naprosto klíčová. Romské děti, jejichž rodiče sami nemají dostatečné vzdělání, často končí ve speciálních školách, ze kterých je cesta na střední školu hodně komplikovaná.

Čeští středoškoláci se pak s romskými spolužáky takřka nesetkávají a informace o Romech čerpají hlavně z internetu. Za poslední dva roky ale vzrostl v online médiích počet článků, které se zabývají takzvanou romskou kriminalitou. Podle Daniela Prokopa je tu jasná souvislost. „Mladí lidé, kteří mají internet jako hlavní informační zdroj, častěji vnímají soužití s Romy jako hlavní nebo nejzávažnější problém České republiky. Častěji vidí jako důvody toho problému neochotu pracovat a romský rasismus.“

O změnu v soužití Romů s majoritou se snaží nezávislá iniciativa s názvem Romský krizový štáb. Jeho členové chtějí zprostředkovat dialog mezi oběma komunitami, vyjadřovat se k tématům, která se Romů týkají, a šířit mezi nimi informace. Michal Miko i Martina Horvátová pak mají pro české středoškoláky jeden vzkaz. „Mladí lidé by měli být otevření a vytvářet si svůj vlastní názor, a to nejen na Romy. Nejlepší cesta v životě není někoho nenávidět. Když se budou všichni nenávidět, kam dojdeme?“
Vzrůstá v mladší generaci rasismus? Proč tomu tak je, jak se na tom podílí média a jak vnímají tyto postoje mladí Romové – to zjišťovala Zuzana Rejchová.

Maďarsko: Předveď jim, jak umíš zahrát čardáš!
V Maďarsku existuje šestiletá odborná škola, kde vyučují romskou hudbu. Tamás a Norbert mají po závěrečných zkouškách, Imre dokončí šestiletou Odbornou taneční a hudební školu Tálentum příští rok. Všichni jsou houslisté. Maturitu si udělali souběžně na normální střední škole, sem chodili na pár hodin vždy odpoledne. Mladíci vysvětlují, jaké možnosti jim absolvování odborné školy dává: Norbert zůstává v orchestru Rajkó, který se stal za šedesát let své existence spolehlivý interpretem romské hudby na celém světě. Bude z něj profesionální hudebník. Ani se nic jiného nedalo čekat, prarodiče byli hudebníci, jeden děda primášem, otec basistou a bratr je bubeníkem v populární bigbeatové kapele.

Norbert, Imre a Tamás, medzi nimi ich učiteľ András Suki|foto:Gregor Martin Papucsek

Specialitou školy Tálentum je, že se tu, kromě normálních hudebních předmětů, jako je teorie a dějiny hudby, vyučuje romská hudba. Ale absolventi nemají na růžích ustláno, jak vysvětluje jejich učitel András Suki: „Vyhlídky romských muzikantů jsou stále složitější – už není taková poptávka po dobré romské muzice, jako kdysi. Třeba v restauracích ji stále častěji nahrazuje reprodukovaná hudba. Ale rodiče našich žáků jsou staromódní, hudbu milují a uctívají tradice, podle nichž se i dítě musí stát hudebníkem. Proto se mnohé romské děti teď orientují na klasickou hudbu.“

Mladým romským hudebníkům v životě nejvíc překáží předsudky – mimo školu si často vyslechnou, že všichni Romové jsou kriminálníci. Nejlépe se proti tomu brání tím, že předvedou, co umí, jak vysvětluje Tamás: „Zkoušíme se chovat normálně, ukázat, že jsme schopní být umělci a naučili jsme se slušnosti. A můžeme to i dokázat.“
Náš budapešťský spolupracovník Gregor Martin Papucsek natáčel se třemi studenty, kteří jsou „hudebním dorostem“ ve školním orchestru Rajkó.