Generace na rozcestí: Uniforma, dril a vlčí máky

12. listopad 2012

Generace na rozcestí zkoumala odlišné postoje mladých Britů a Čechů k armádě. Jaký mají Britové vztah ke svým veteránům a co přitahuje (i přes zřetelnou historickou zátěž) mladé Čechy na službě ve vojsku?

Británie: S vlčím mákem v klopě!
O Britech se právem říká, že mají učebnicový vztah ke svým válečným veteránům. Tahle úcta a respekt se jim vštěpuje už od raného věku a kdekdo by se od nich mohl v tomto ohledu učit. Jaký vztah mají k přece jen trochu militaristické tradici mladí Britové?

„Je to něco, s čím už vyrůstáte. Kolem 11. listopadu se vlčí máky prodávají i na školách. Skoro všichni je nosí, včetně členů vaší rodiny, tak nad tím zprvu vlastně ani moc nepřemýšlíte. Je to prostě jednou ročně součástí každodenního života,“ říká 21letý Harvey Daniell, který vzpomínku na válečné veterány a britské padlé v nejrůznějších konfliktech jednoznačně podporuje. Student London School of Economics není přitom žádný militarista. Společně se smějeme a kroutíme hlavou nad statistikou, kterou před časem otiskl Daily Telegraph. Podle ní Británie v průběhu staletí vojensky pronikla do všech států světa s výjimkou 22.

Podle Harveyho je rudý květ v klopě takovou britskou kulturní normou a v žádném případě neznamená schvalování válečných dobrodružství britské vlády. 11.listopadu totiž Britové nevzpomínají jen na své padlé hrdiny z obou světových válek. Připomínají si taky veterány z moderních konfliktů v Iráku a Afghánistánu. Ty vnímá britská společnost velmi rozporuplně a pro mladou generaci to platí dvojnásob.

02763217_6.jpeg

Co se honí hlavou Harveymu Daniellovi, když prakticky týden co týden potvrzuje televize a rozhlas úmrtí dalších britských vojáků?! „Je to neskutečně děsivé už jen pomyslet na to, že mladí muži a ženy, vlastně mnozí mladší než jsem já, vůbec podstoupili riziko sloužit v nebezpečných oblastech, jako je Afghánistán. A že tam ještě přijdou o život, je pro člověka tady v pohodlí a bezpečí Londýna mimo jeho chápání. I proto je podle mě tradice vlčích máků tak důležitá.“ Poslechněte si celou reportáž našeho londýnského zpravodaje Jiřího Hoška.

Česká republika: Armáda, něco za něco
Vojenský dril, uniformita, potlačení vlastní osobnosti a ztráta svobody nebo šikana, to jsou důvody, kvůli kterým se dříve sháněla modrá knížka. Propustka z dvouleté nebo roční povinné vojenské služby. „Právě proto, že byla povinná. Když člověk něco musí, a je to mladý člověk, tak se mu to často nelíbí. Také skončíte školu a máte před sebou jedinou šanci a to znamená nezačít naplňovat svoje vize, ale nastoupit do armády a strávit tam dva roky života, tak se to ne všem lidem líbilo, takže se tomu chtěli vyhnout,“ vysvětluje vrchní psycholožka české armády Helena Sováková.

02763218_6.jpeg

Dnes už je situace jiná. Základní vojenská služba byla zrušena v roce 2005. Armáda se stala profesionální. Voják se nejen do služby hlásí dobrovolně, ale také klidně může dostat jako v jiném podniku výpověď.

Velké peníze, jistota a výslužné, to jsou další pojmy spojené s armádou i důvody, pro které služba u armády táhne. Podle respondentů přesto spíš převažuje přesvědčení než zištnost. Služba je pro většinu posláním, nikoli zaměstnáním. Navíc je toho dost, co armáda vezme. Pravidelné služby na útvaru, který voják nemůže opustit třeba i deset dnů v kuse, běžné jsou časté přesuny, dlouhodobé mise a nutnost být stále připraven.
Jak se žije mladým lidem v armádě, zjišťoval Pavel Cyprich.


Generace na rozcestí
Český rozhlas 1 – Radiožurnál a Radio Wave spolupracují na projektu reportáží s názvem Generace na rozcestí. Zahraniční zpravodajové Českého rozhlasu a redaktoři Radia Wave se vždy ve dvou reportážích budou zabývat problémy, které řeší mladí lidé v zahraničí i u nás.
Příspěvky na Radiožurnálu běží každou neděli ve 13:35. Radio Wave je odvysílá v pondělí mezi 12. a 13. hodinou.
rozhlas.cz/radiowave/generacenarozcesti

autoři: Jiří Hošek , Pavel Cyprich
Spustit audio