Hergot! o breathariánství: Je hlad jen utkvělá představa?

V Hergot!u si povídáme s Jaroslavem Kršňákem, projektantem přírodních staveb a kořenových čistíren, který má sám s breathariánstvím zkušenost. Nejíst vydržel 27 dní, a i když došel k tomu, že v dané konkrétní situaci pokračovat nezvládá, je stále přesvědčen o tom, že je to možné. Vše má být otázkou vůle a vnitřního nastavení. Člověk se musí především naučit naslouchat svému tělu a řídit se jeho signály.

S tím souvisí i důležitá věc, kterou Jaroslav v našem rozhovoru několikrát zdůrazňuje: pointou breathariánství není přísný asketismus a překonávání bolesti a utrpení – pokud se člověk cítí slabý a je mu zle, měl by se za všech okolností najíst. Pokud jste v sobě totiž neodemkli schopnost vyživovat se pránou (energií z prostoru), bez jídla samozřejmě umřete. Toto konstatování má bohužel úplně konkrétní obrysy: pod vlivem četby knih breathariánky Jashmuheen několik lidí skutečně zemřelo hladem. Jaroslav Kršňák to přirovnává k obtížnému výstupu na vysokou horu. Když přeceníte svoje možnosti a nevnímáte své limity, nepřežijete. Jaroslav nakonec ví, o čem mluví – po 27 dnech se sám rozhodl vrátit do tábora.

Čtěte také

Pránická výživa by měla v člověku probouzet radost, a pokud se tak neděje, radši se honem najezte. Zatímco Jaroslav Kršňák je o možnosti dlouhodobého života pouze z prány přesvědčen a řada světových osobností o sobě tvrdí, že takto žije, my přeci jen zůstáváme trochu skeptičtí. Ale kdo ví, možná jsme jen v zajetí celospolečensky sdílené utkvělé představy nebo by nám bylo zatěžko vzdát se vietnamských závitků.

Pusťte si celý pořad a názor si udělejte sami. Dobrou chuť!