Hergot!: Tibet, dalajláma a naše zkreslené představy

Kdo je tedy přesně dalajláma? Zuzana Ondomišiová nás vyvádí z prvního omylu, když zdůrazňuje, že je krajně nepřesné vnímat dalajlámu jako buddhistickou analogii papeže. I tibetský buddhismus se totiž dělí do více proudů, které se navzájem uznávají a respektují, a dalajláma je představitelem pouze jednoho z nich. Tyto školy vycházejí ze stejných zdrojů, ale každá z nich má trochu jiný žebříček priorit co do konkrétní duchovní praxe. Dalajláma je představitelem tzv. školy žlutých čepic.

Od roku 2011 také dalajláma není politickou hlavou (hypotetického) tibetského státu. Této funkce se zřekl ve prospěch volené exilové vlády. Spojení politického a duchovního vůdcovství ale v Tibetu historicky existuje. Původní symbióza mezi Tibetem a Mongolskem, kdy měl pod mongolskou nadvládou dalajláma v Tibetu na starosti duchovní sféru a mongolské správě příslušela světská moc, se postupem času proměňovala, až byl dalajláma duchovním představitelem a zároveň politickým suverénem. Právě na tom pak čínská propaganda staví svůj hororový příběh o životě v Tibetu před čínskou okupací.

Tibet, pohled do vesnice|foto: Hana Činčerová

Na internetu najdete články o otrokářském systému plném útlaku a násilí. Zuzana Ondomišiová říká, že Tibet měl skutečně daleko k rozvinuté demokracii západního typu a nelze si představit, že by obyvatelé stále „levitovali, meditovali a živili se vzduchem“, nicméně čínská strana extrémně přehání – používá například zásadně termín otroctví tam, kde šlo spíš o určitou formu nevolnictví. Nejbrutálnější případy zneužití moci v dějinách tibetského systému má navíc na svědomí právě čínská šlechta. A předchůdce současného dalajlámy nechal již v 19. století zrušit trest smrti, což byl progresivní krok i na světové poměry.

Chcete si ve věci Tibetu udělat trochu jasno? Pusťte si celý pořad!