Hergot!: Ve stínu Islámského státu

K zásadním otázkám bezesporu patří, v čem je Islámský stát jiný než starší organizace, které páchaly a páchají terorismus ve jménu islámu. Beránek vidí jako stěžejní dvě věci: za prvé to, že se Islámskému státu daří ovládat rozsáhlé území, a za druhé brutalitu, která se stala i nástrojem jeho propagandy. Právě otázka násilí je zásadní, i když na první pohled se může rozdíl jevit jako kosmetický – terorismus (ať už islamistický, nebo jiný) používá násilí, které se jeho aktérům zdá jako nevyhnutelný nebo nutný prostředek k dosažení konkrétních cílů. I mezi islamistickými organizacemi pak zaznívá kritika zbytečného násilí. Islámský stát se ale k věci staví jinak. Násilí se děje do značné míry na efekt, a čím brutálnější, tím lepší.

Právě efekt a póza hrají u Islámského státu velkou roli obecně. Beránek upozorňuje, jak se jeho bojovníci snaží zevnějškem, ale i pseudonymy, které si volí, zapadnout do apokalyptických proroctví ze středověku. Liší se také materiály v angličtině a arabštině – na potenciální rekruty a sympatizanty v arabském světě a mimo něj totiž platí trochu jiné věci.

Verše z Koránu a prorockých tradic vytrhávají propagandisté Islámského státu podle Beránka zcela nazdařbůh z kontextu tak, aby byli schopni jimi obhájit a podpořit v podstatě cokoli. Jedna z velkých otázek knihy Ostřanského a Beránka proto je, zda je Islámský stát vyhrocením islamismu, nebo spíš islamizací extrémismu.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý pořad!