Kurdský aktivista Peshkawt Adham v Hergot!u: Na dosah ISIS

S příchodem ISIS jeho práce nabývá na důležitosti, ale stejnou měrou i na nebezpečnosti. Sám Adham prošel při vstupu na území ovládané ISIS výslechem, při kterém mu šlo o život.

Petr: Ahoj Peshkawte. Jsme moc rádi, že jsi tu s námi. Cizince tu moc často nemáme. Mohl bys nám na úvod říct něco o své práci? Je dost nebezpečná a zároveň je dost spojená s náboženstvím, protože žiješ a pracuješ v oblasti, kde má náboženství dost silnou pozici. Co přesně děláš? Jak se ta práce měnila v průběhu let?
Ze všeho nejdřív bych vám chtěl poděkovat. Jsem moc rád, že tady mohu být. Žiju v Iráku a jsem aktivista za lidská práva a občanskou společnost. Od roku 2005 pracuju pro malou neziskovku, která působí v Kurdistánu. Mimo jiné máme i program zaměřený na menšiny, a to zvlášť na menšiny náboženské. Název toho programu by se dal přeložit jako „všichni jsme občané“. Jde nám o ochranu práv menšin, ale také o to, aby se irácká společnost posouvala k větší toleranci a otevřenosti. Se současnou krizí je to samozřejmě dost nebezpečná práce… Hlavně když se pohybujeme v lokalitách, které má pod kontrolou Islámský stát. Musíme ale být k dispozici lidem, kteří jsou teď nejvíc ohroženi, ředevším pak těm, kteří v důsledku těch událostí přišli o domov a nemají kam jít.

Jan: Mohl bys vysvětlit, co je ISIS a co chce?
To je dost složité. I pro nás, kteří v těch oblastech žijeme, je dost těžké rozklíčovat, kdo to přesně je. ISIS je veliká teroristická organizace, kterou zároveň podporují někteří místní sunnitští extrémisté, kteří pak bojují na straně ISIS. Proč to dělají? ISIS tvrdí, že chce podporovat sunnitské Araby, a ideologie místních sunnitů není ideologii ISIS úplně vzdálená. Mají podobný způsob myšlení, ale to neznamená, že sunnité jsou automaticky teroristé. Irácká vláda dlouhodobě přehlíží zájmy sunnitů a ISIS proklamuje, že právě za sunnitské Araby chce bojovat. Obyvatelé Iráku rozhodně nechtějí žít podle pravidel ISIS. Mnozí sunnité to ale vnímají tak, že je to boj proti současné vládě, a proto ISIS podporují.

Petr: Proč myslíš, že ISIS postupuje tak rychle a úspěšně? Jak je možné, že jsou tak silní?
To se samozřejmě dalo čekat – zvlášť potom, jak se etabloval režim v Iráku, po intervenci Spojených států a zvlášť s ohledem na působení předchozí vlády. Vláda nebyla schopna pracovat v zájmu všech obyvatel. Dám vám příklad. Než ISIS dobyl Ninive, byla tam vojenská posádka. Velitelé přitom pocházeli z Basry a dalších oblastí, které jsou od Ninive daleko, je to tam prostě jiné. Vláda tohle naprosto přehlížela, lidé tady neměli vůbec šanci podílet se na demokratickém dialogu a politickém rozhodování. I to je důvod, proč tady má ISIS úspěch. Předchozí vláda výrazně diskriminovala sunnity a vůbec všechny obyvatele oblasti. Dalším důvodem jsou zahraniční politické zájmy a vnější plány na podporu Islámského státu. Každému musí být jasné, že ISIS s podporou místních vůdců by bez pomoci zvenku nemohl ničeho dosáhnout.

Jan: ISIS se tváří jako organizace, která reprezentuje islám. Souhlasil bys s tím na základě toho, co o islámu sám víš?
Nejsem religionista, ale s jistotou mohu říct, že toto není islám a spousta muslimů, kteří žijí v Evropě, ve Spojených státech a všude jinde, jednoznačně odmítá násilí, kterého se ISIS dopouští.

Jan Škrob, Peshkawt Adham a Petr Wagner|foto: Láďa Bruštík

Petr: Myslíš, že ISIS lidé v místech, která ovládá, skutečně podporují, nebo je to spíš strach a nátlak?
Nějakou podporu místních ISIS samozřejmě má. Většina těchto lidí má blízko k myšlení Islámského státu v tom smyslu, že je to zcela nekompromisní obracení vlastních náboženských představ proti druhým. Rozhodující je ale mezinárodní podpora. Nechci jmenovat konkrétní země, ale je zjevné, že podpora ISIS je v jejich zájmu.

Petr: Co je tím zájmem? Destabilizace celého regionu?
Přesně tak. Jsou to politické důvody, ale jde také o zbrojení. Přeci jen mohu zmínit například Turecko, jehož politickým zájmem je podpořit ISIS, aby bojoval proti kurdským separatistům v Sýrii a Íránu. Samo Turecko je vázáno mezinárodními smlouvami a bojovat proti nim nemůže.

Jan: Myslíš, že se dá v souvislosti s ISIS mluvit o nábožensky motivovaném násilí, nebo je náboženství jen zneužíváno pro jiné cíle?
Druhá část tvé otázky je vlastně odpověď. Je to zneužívání náboženství, naprosté nepochopení jeho podstaty. Jakékoli náboženství se dá tímto způsobem zneužít.

Vlajka Islámského státu |foto: Public domain

Petr: Takže myslíš, že ani v rámci sunnitského islámu nejde Korán vykládat tímhle způsobem? Myslím především násilí páchané na menšinách. Musí se i sunnitský islám znásilnit a odklonit od hlavní myšlenky, aby to bylo možné?
Za prvé, v islámu – a sem patří i sunnitské skupiny – je zakázáno utlačovat jiné lidi nebo jim ubližovat, ať už jsou to křesťané, jezídi, židé, nebo někdo jiný. To zakazuje Korán i šaría, sunnitské tradice, stejně jako šíitské. Důležitá otázka ale je, proč se tady s tím násilím setkáváme. Co za tím je? Já na to nemám odpověď, ale je důležité se nad tím zamýšlet. Islám zná určitou formu diskriminace: kdo není muslim, musí platit zvláštní daň – ovšem jen když se nepodílí na obraně země. ISIS v Ninive zabíjí křesťany, jezídy, Šabaky, a dokonce i šíitské Turkmeny. Je to proto, že když v době proroka Muhammada byla nějaká vláda, podíleli se na ní jen muslimové. Ostatní zaplatili malou daň a pak nebojovali, nemuseli bojovat. Takže tu nějaká souvislost je, ale velmi nepřesná. Nedá se rozhodně tvrdit, že by islám nebo Korán byly ze své podstaty násilné vůči nemuslimům.

Jan: Jaké menšiny jsou nejohroženější násilnostmi ISIS?
Irák je historicky proslulý svou diverzitou. Žijí tu vyznavači sedmi náboženství a pěti kultů. Až Saddámův režim začal diskriminovat a utiskovat skupiny, které byly v opozici. Kdo je dnes nejvíc ohrožen? ISIS nejdřív ze všeho šel po Šabacích, kteří jsou etničtí Kurdové a jejichž náboženství je blízké šíitskému islámu, hned pak to byli křesťané, které v Ninive vyháněli z jejich domovů, ničili jejich kostely a svatá místa. A potom jezídi. Největších krutostí se Islámský stát dopustil na jezídech.

Jan: Jezídi jsou malou a politicky nedůležitou skupinou. Proč se pro ISIS stali jedním z cílů teroru?
To souvisí přímo s náboženstvím jezídů. Křesťané jsou, například, považováni za lid Knihy, kdežto jezídi ne. Jejich náboženská praxe také rovněž vůbec nezapadá do představ islámu. K tomu musíme přičíst celou řadu předsudků, domněnek a předpojatostí. Jak víte, na hoře Shengal došlo k tragédii, kde zemřelo množství lidí hladem a žízní, mimoto celá řada vesnic kolem Shengalu a Azmaru je pod kontrolou ISIS a dochází tam k únosům jezídských žen, se kterými je zacházeno jako s válečnou kořistí, jsou nedobrovolně provdány, někdy v rámci praxe džihád al-nikah, což znamená, že jsou využívány jako sexuální otrokyně pro bojovníky.

Íráčtí suníté protestují proti šítské vládě|foto: Public domain

Petr: Myslíš si, že existuje něco důležitého, co nám v celé problematice uniká, nějaká fakta, která zůstala stranou zájmu médií? K nám se dostávají většinou informace ze západních zdrojů, ale ty zcela určitě nejsou objektivní…
Co se týče krize v Iráku a týká se to i Kurdistánu, myslím, že pozornosti uniká situace kolem vnitrostátních uprchlíků, zvláště v oblastech kolem Ambaru, Dahúku a Zahúru. A jde o uprchlíky muslimské, arabské křesťany, jezídy a Šabaky. Podle mého názoru je potřeba informovat o situaci uprchlíků a jejich aktuálních humanitárních potřebách.

Jan: Ty osobně jsi v Mosulu prošel výslechem ISIS. Jak k tomu došlo a na co se výslech soustředil?
Já nevím, jestli mohu úplně otevřeně na toto téma mluvit. Popravdě řečeno byl jsem na různých nebezpečných místech, ale nic podobného jsem nikdy nezažil. Ve stručnosti – to, co jsem viděl, bylo velmi mnoho zahraničních bojovníků v řadách ISIS a také řada stoupenců minulého iráckého režimu. Civilní obyvatelstvo má ke spokojenosti daleko, převládá strach a nejistota z toho, co přinesou příští dny. Samozřejmě některé frakce ve společnosti, které nesouhlasí se způsobem, jakým oficiální irácká vláda zachází s mocí, mají důvody ke spokojenosti. Co se služeb týče, je zde akutní nedostatek pitné vody a nejsou pravidelné dodávky energie.

Petr: Není podle tebe podpora ISIS svého druhu generační záležitostí? V záběrech oslav vyhlášení Islámského státu byli na ulicích vidět především lidé kolem dvaceti a teenageři…
To mohu potvrdit, v Mosulu jsem viděl třináctileté kluky se samopaly. Co se irácké společnosti týče, je třeba si uvědomit, že zde panuje 30–40% negramotnost. A samozřejmě ISIS snadněji získává lidi s malým rozhledem a nevzdělanou mládež, která se sama neumí vyrovnat s dramatickými změnami ve společnosti.

Jan: Jak by se mělo postupovat proti ISIS, na mezinárodní i lokální úrovni?
Na mezinárodní rovině je zapotřebí jednoznačně vystupovat proti ISIS, výrazně prakticky podpořit občanskou společnost v Iráku a zajistit účinnou pomoc uprchlíkům. V irácké společnosti jako takové by se mělo usilovat o vládu, která bude hájit zájmy všech, etnických i náboženských menšin. Dalším úkolem je stabilizace vztahů mezi iráckou oficiální vládou a zástupci Kurdistánu v Iráku. Došlo k celé řadě pochybení a nedorozumění a obětí těchto třenic je vždy civilní obyvatelstvo. V tomto smyslu bych chtěl apelovat i na českou společnost, aby začala podporovat občanskou společnost v Iráku, různé nevládní organizace a humanitární pomoc. Opravdu potřebujeme pomoc na úrovni těch nejzákladnějších životních potřeb, proto bych chtěl ke konkrétní podpoře vyzvat nejen organizace, ale i mladé lidi zde v Česku.

Jan: Jaký máš osobní vztah k islámu a k náboženství obecně?
Jak všichni asi víme, náboženství je tady od toho, aby korigovalo mezilidské vztahy. Myslím, že všechna náboženství ve svém jádru nosí myšlenku pokojného soužití a klidu, mírumilovných mezilidských vztahů. V tomto smyslu chápu i podstatu islámu a nedělám z tohoto hlediska žádné rozdíly mezi jednotlivými vyznáními.

Petr: K tématu náboženství přistupuješ trochu jako pozorovatel, což je asi také součástí tvé práce. Na druhou stranu pocházíš ze silně věřící rodiny. Jak na tvoje názory reagují vaši nejbližší?
To je hodně osobní otázka. Abych byl upřímný, je to docela problematické, protože na osobní rovině já uznávám všechna náboženství. Je to skutečně součástí mé práce, protože se dennodenně setkáváme s lidmi nejrůznějších náboženských tradic. Doma je to něco jiného, často mi rodiče říkají „no tak, pomodli se, bylo by moc hezké, kdybys s námi šel do mešity, jednou bys také přece rád šel do nebe“ a tak dále. Zvláště s otcem je to složité, vzhledem k tomu, že je imám.

Jan Škrob a Peshkawt Adham ve studiu Radia Wave|foto: Láďa Bruštík

Petr: Přesto si za svými názory stojíš…
To ano, určitě. Zkrátka máme spolu takovou dohodu, že respektujeme navzájem svoje pozice. Mám rodiče moc rád a udělal bych pro ně cokoliv, ovšem vyjma věcí, co se týkají náboženství. Taková je naše dohoda.

Jan: Co bys řekl, že je nejdůležitější věc v životě?
Podle mého je nejdůležitější žít v míru. Co to znamená? Žít čestně a upřímně. Žít bezpečně a mít dostatek jídla a dostupné služby. Mít střechu nad hlavou, mít svoje práva, svobodu projevu a svobodu vybrat si, jaké náboženství chci praktikovat. Nejdůležitější pro život je takovýhle mír.

Peshkawte, děkujeme ti za tento rozhovor a přejeme vše dobré do tvé práce.