Nová husovská trilogie v Hergot!u: „Zlatej Vávra,“ říká církevní historik

7. červen 2015

U příležitosti 600. výročí upálení mistra Jana Husa představila Česká televize filmovou trilogii podle knižní předlohy – a scénáře – Evy Kantůrkové. Režie se ujal Jiří Svoboda, titulní postavu ztvárnil Matěj Hádek. Trilogie měla od začátku velké ambice a na svět jí pomohl také na české poměry velkolepý rozpočet. O svoje dojmy z celého díla se s moderátory Hergot!u podělil z hlediska svého odborného zaměření Peter Morée z Katedry církevních dějin Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

„První díl je velmi protiněmecký a nacionalistický, druhý proticírkevní – tam se nacházíme v těch Vávrových vlnách – a třetí, to je takový hollywoodský Hus, který velmi prožívá své vztahy s kamarády,“ shrnuje Morée svůj pohled. Tvůrci filmu se netajili tím, že chtějí nahradit padesát let starý velkofilm Otakara Vávry z jeho zatím výsostné pozice „kanonického“ husovského filmu.

Vávrovo dílo se dnes chápe jako tendenční nástroj československé státní propagandy 50. let, které z Husa dělá téměř komunistu a z římskokatolické církve ztělesnění úpadku a zkaženosti. Novému Husovi se ovšem podle Moréeho nedaří být méně tendenční nebo zkreslující. Antiklerikalismus zůstává a komunistickou notu snad jako by přímo nahradila ta nacionalistická. Jako příklad nepřípustného zjednodušení vedeného nacionalistickou ideologií uvádí Peter Morée spory kolem Karlovy univerzity, kterým se věnuje první díl: nový film interpretuje události z hlediska novodobých nacionalismů. I když se anachronismům při zpracovávání středověké látky pravděpodobně nelze vyhnout, Morée tvrdí, že podobné nacionalistické interpretace patří do 19. století, a upozorňuje na téma akademické svobody, které u událostí, kterým se věnuje první díl, pokládá za mnohem zásadnější.

Zásadním tématem je Husova náboženská víra. V zemi, která je k institucionalizovanému náboženství poměrně chladná (byť není nejateističtější zemí na světě ani v Evropě, jak se rádo říká), je za jednu z nejvýznamnějších historických postav považován náboženský reformátor. Tento paradox vede k otázce, co vlastně Jan Hus pro českou společnost znamená a čím ji dnes může oslovit. Kantůrková se Svobodou se víceméně rozhodli jít cestou zobrazení náboženského reformátora téměř bez náboženské víry. Hus sice opakuje, že je pro něj Kristus svrchovanou autoritou, ale reálně jako by se rozhodoval na základě jiných motivací. Když vyškrtneme víru, je Husův životní příběh nepochopitelný.

03323221.jpeg

Znamená to ale, že by Husův příběh měl být přístupný jen věřícím lidem? Morée oponuje: „Kdybych tvrdil, že jen křesťan může pochopit Krista, byl bych sám proti sobě.“ Motivem, na kterém by podle Moréeho mohl stát silný příběh, je Husův důraz na Boží milost, která je dostupná všem bez rozdílu. Z toho nakonec vyrůstá i známý spor o odpustky: Hus bojoval proti představě, že by Boží milost měla být za peníze dostupná lidem, kteří si ji mohou dovolit. I proto, že Kristus přichází právě za chudými a utlačovanými.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý pořad.

autor: Jan Škrob
Spustit audio