5 nejlepších momentů z Twin Peaks podle XIU XIU v High Five

Shayna Dunkelman

Staré díly Twin Peaks otevírají komentáře dámy s polenem, které jsou všechny skvělé. Každou epizodu nějak uvede, jako třeba: „Jednoho dne smutek skončí.“, „Rest in Peace“ a podobně, a to je i důvod, proč o ní mluvím, protože zemřela právě v té době, kdy jsme vyrazili na Twin Peaks turné. Takže tohle je pro ni.

Jamie Stewart

Tahle není ze seriálu, ale z filmu Fire Walk With Me, který s ním úzce souvisí. Je to ta dlouhá scéna v červené místnosti. S Laurou, Cooperem jako starým mužem, hodným obrem, mužem z druhého břehu, tančícím skřetem, který zpívá Sycamore Tree, a myslím, že se tam objeví i Bob. Jsou tam snad deset minut a má to úžasnou snivou atmosféru, ve které nemůžete rozlišit, jestli se děje něco dobrého nebo špatného, jestli je muž z druhého břehu pozitivní nebo děsivá postava… A pak samozřejmě scénografie téhle scény, závěsy, podlaha a sochy, je to prostě dokonalý celek.

Angela Seo

Osobně se mi jako první vždycky vybaví jedna konkrétní hláška z Twin Peaks: „There is a fish in the percolator!“ Kdykoliv slyším techno track Percolator, kdykoliv si vařím kafe nebo někdo mluví o rybě, hned si na to vzpomenu. Nevím vůbec proč, protože je to hrozně nevinná a banální scéna ve srovnání se zbytkem Twin Peaks.

Jamie Stewart

Poslední scéna druhé série, ve které Cooper rozbije zrcadlo svým čelem, dívá se do něj a je vidět, že je posedlý Bobem. Bylo tak odvážné zakončit tak populární sérii takhle temnou scénou, ve které se muž, který byl do té doby ztělesněním dobra, koblih a kávy, promění do super strašidelné, zlé postavy a nikdo netuší, co dalšího může přijít. A ve stejnou chvíli je tam ještě Josie Packard uvězněná v knoflíku na šuplíku Cooperova nočního stolku. Místo toho mohli přitom úplně jednoduše a pohodlně udělat montáž zajímavých částí z různých dílů téhle série. Ale oni se rozhodli pro nejtemnější možný konec.

https://youtu.be/dOLb1nThRds

Shayna Dunkelman

Perfektní kombinace temnoty, humoru, roztomilosti a strašidelnosti pro mě je chvíle, kdy Shelly a Bobby dělají oslavu narozenin pro Lea, který už v podstatě jen vegetuje jako zelenina. Oblečou ho do kostýmu pro oslavence a pokouší se ho krmit dortem a on pak udělá nějaký zvuk a oni jsou z toho k smrti vyděšení, protože se bojí, že se vrací k vědomí… Je to legrační a hrozně temné ve stejnou chvíli, člověk se musí smát, ale zároveň se bojí.