High Five s Nauzea Orchestrou je rachotící rána do černého

24. říjen 2014

V rámci Ústeckého týdne se také rubrika High Five přeorientovala na sever. Jiřího Imlaufa z Houpacích koní reflektujících estetiku města střídá u mikrofonu Ondřej Švandrlík z Nauzea Orchestry a oba se také pravidelně potkávají na pódiu i baru tamního klubu Mumie. Nauzea je v současnosti zavřená ale spíš ve studiu, kde pracuje na třetí desce s názvem Dobro, z níž můžete v playlistu Radia Wave slýchat třeba skladbu Ideální muž. Od Švandrlíka se dozvíme nejenom hudební tipy na podzim, ale i radu, co poslouchat, když jdeme na pohovor nebo zkrátka někam, kam se moc netěšíme.

Blixa Bargeld & Teho Teardo – Still Smiling
Jako první věc bych rád zmínil desku Still Smilling od Teha Tearda a Blixy Bargelda. Možná se po mně chce, abych mluvil o tom, co mě ovlivnilo, ale tohle je spíš to, co mě ovlivňuje, protože je to docela nová deska. Nevím, co k tomu dál dodat, je prostě skvělá – na podzim a zimu ideální.

Grinderman – Grinderman
Je s podivem, že jsem Nicka Cavea nikdy moc neposlouchal, ale každopádně pro mě je Grinderman taková svižná rachotící rána do černého, i když natočili jenom dvě desky.

Swans – To Be Kind
Další bude zase spíš novinka, i když jsou to Swans a jejich aktuální To Be Kind. To si myslím, že je jeden z takových velkých comebacků jedné velké kapely. Když to srovnám třeba s Pixies, kteří se po letech vrátili a je z nich cítit jenom to, že to dělají pro prachy. Kdežto ten Mišák (pozn. red. – Michael Gira) za tím jde srdcem. Teď jsem byl na koncertě a takové mrazení v zádech jsem hodně dlouhou dobu neměl.

Čtěte také

Les Georges Leningrad – Black Eskimo
Teď bych vzpomněl něco, co asi moc lidí znát nebude. Dokonce to tady jednou hrálo na Sedmičce – kanadské trio Les Georges Leningrad a jejich desku Black Eskimo. Je to taková bláznivá dekadentní elektroclashová trojka. Opravdu to stojí za to. Doporučuju do sluchátek kdykoliv, kdy jdete někam, kam se vám zrovna moc nechce – třeba na kobereček nebo někam na pohovor.

Happy Mondays – Pills ´N´ Thrills and Bellyaches
Konečně zabrousím do minulosti, a to do roku 1990, kdy jsem byl asi v osmé třídě a vzpomenu desku, která mě asi opravdu ovlivnila a furt ovlivňuje. Je to album Pills ´N´ Thrills and Bellyaches od Happy Mondays a to pro mě byl v té osmé třídě opravdu blesk z čistého nebe. Pak jsem se dozvěděl, že kluci berou drogy, tak jsem je na chvíli zavrhnul, ale postupem času jsem jim to prominul. Je to deska z roku 1990 a můžu ji pořád ještě dneska.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio