Polo-depresivní a polo-radostné High Five s Muchou
Aura nesmlouvavé lidové písničkářky, která nejde daleko pro sprosté slovo a ve svých textech proklamuje nezávislost na mužích, předcházela Nikolu Muchovou dlouho předtím, než začala vystupovat s kapelou. Pro snazší zařazení si vysloužila žánrovou nálepku femi-punk, i když by se možná hodil víc femi-folk, po chvíli poslechu její debutové desky Slovácká epopej zjistíte, že je všechno o něco složitější. Nám se to ale do High Five v rámci Sexistického týdne na Radiu Wave náramně hodí. Kromě neustálého přeposlouchávání její druhé desky, na kterou se teď snaží pomocí crowdfundingové kampaně získat peníze, ráda vzpomíná na Depešáky nebo tajemný pop Cocteau Twins.
Cocteau Twins – Treasure
Já jsem zjistila, že se moje oblíbené desky strašně střídají. Zajímalo by mě, jestli to někdo vůbec může takhle říct… Vždycky si na něčem na chvilku ujedu a pak to poslouchám moc. Naposled to bylo album Treasure od Cocteau Twins, které je staré, myslím z roku 1984, a je úplně výborné.
Radiohead – Hail to the Thief
Předtím nebylo dlouho nic a poslouchala jsem Radiohead rok v kuse, furt, a hlavně Hail to the Thief, což je moje oblíbená deska. To se pak člověk jenom válí na zemi a nedělá nic jiného, než to poslouchá. Já ty interprety, co se poslechu týče, doháním, třeba v případě Radiohead jsem znala jednu píseň a o čtyři roky později jsem objevila, že mají i desky – výborné desky – a jsou úplně parádní. Ale je pravda, že na této desce jsem si ujela asi nejvíc. Mám tam vždycky nějakou konkrétní písničku a na této desce je to písnička číslo devět. (smích) Ne, jmenuje se There There.
Depeche Mode – Construction Time Again
Jo a předtím jsem měla depešácké období a poslouchala jsem víc ty starší desky než ty novější. I když Black Celebration je takový mezník, nebo alespoň pro mě, poslouchala jsem nejvíc desku Construction Time Again a ještě takovou tu úplně první, kde mají ještě ty velké ohryzky a jsou v pubertě. Ale jak mám už nějak přeposlouchanou písničku Everything Counts, tak hned za ní je nejlepší písnička Two Minute Warning. A ta je úplně skvělá.
Jaga Jazzist – A Livingroom Hush
Když už budu hodně nostalgická a zalovím, tak nejlepší instrumentální deska, která platí univerzálně už nějakou dobu, je A Livingroom Hush od Jaga Jazzist. To už je dávno. Už tady neonanuju na podlaze, když ji poslouchám, ale vím, že mi zaručí kvalitní hodinku. Je to takový, dalo by se říct, zvyk. Ale je pravda, že jsem ji už dlouho neslyšela.
Joy Divison – Unknown Pleasures
Měla jsem chvilku i Joy Divison období, ovšem to trvalo tak tři měsíce a obsahovalo asi jenom tři písně. Ale deska Unknown Pleasures je dobrá. To bylo léta. Ono se vůbec nic nedělo, takové standardní polodepresivní a poloradostné stavy. Tady s tou muzikou to jde, je to takové univerzální.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.