Skyline: Kabáti taneční hudby
Popularita české skupiny Skyline je jeden z nejméně pochopitelných úkazů domácí scény. Jejich aktuální deska Fairytapes je jenom dalším důkazem toho, že jestli Skyline v něčem nemají konkurenci, je to v míře nepůvodnosti a hudební zabedněnosti.
První pseudodubstepový wobble se na nové desce pražských Skyline objeví přesně po minutě a osmi vteřinách, první ironický úšklebek na tváři posluchače ale ještě o něco dřív. Proslulá párty kapela Skyline, která patří k nejstabilnějším jménům na české scéně, se na nové desce Fairytapes vrací k elektronické hudbě, především proto, že elektronika je prý veselejší a pozitivnější.
Název Fairytapes odkazuje k touze kapely přenést posluchače do jiných, pohádkových světů, kde se budou cítit dobře. Zároveň se prý snaží dělat hudbu, která by byla nejenom veselá, ale i chytrá. Nutno říct, že se jim nedaří ani jedno. Tiskové prohlášení o chytré hudbě nemůže brát vážně nikdo, kdo o jméno Skyline alespoň jednou v minulosti zavadil pohledem, jejich hudba je totiž pro mainstreamové fanoušky taneční hudby tím, čím jsou Kabáti pro sváteční rockery. Přenášení do jiných světů sice funguje, rozhodně se ale nedá říct, že by svět Fairytapes byl příjemný. Připomíná spíš depresivní skladiště dávno nepoužívaných hudebních motivů, které někdo nedbale přeleštil aby je následně prodal za plnou cenu.
Kapela Skyline představuje v českém prostředí cosi jako velmi svébytný ekosystém. K zahraničním trendům se členové skupiny vztahují velmi vulgárně a módní motivy používají mimořádně neobjevným a humpoláckým způsobem, zároveň si ale dobře uvědomují, že právě tohle jejich publikum vyžaduje. Spokojenost je tak na obou stranách – nová deska Fairytapes se okamžitě po vydání zařadila mezi nejprodávanější české nahrávky na internetu a je jisté, že i koncerty budou hojně navštěvované.
Do vztahu mezi kapelou a jejich oddanými fanoušky tak nevstupuje žádná třetí strana – ani publicisté, ani náhodní posluchači. Skyline jsou personifikovaným skanzenem přístupu, který v sobě spojuje zastydlost a neochotu dělat cokoliv vybočujícího (téměř zákeřně maskovanou za progresi).
Navzdory předchozím řádkům je ale nutné zdůraznit, že přirozenou reakcí na album Fairytapes není posměch nebo zatracování. Člověka se spíše zmocňuje lítost nad životy lidí, kteří jsou ochotni tvorbě podobné hudby zasvětit byť jen minutu svého času.
Skyline – Fairytapes (Championship Music 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
