Saul Williams na desce MartyrLoserKing říká všechno, co jste nikdy nechtěli slyšet

Na nové album amerického hudebníka, básníka a herce Saula Williamse se čekalo už od minulého podzimu. Konceptuální album MartyrLoserKing vznikalo tři roky a vyšlo nakonec teprve nedávno. Hříčka na jméno mírumilovného bojovníka za občanská práva Afroameričanů Martina Luthera Kinga, inspirovaná francouzskou výslovností jeho jména a psaná jako „mučedník poražený král“, zároveň připomíná současnou zoufalou stagnaci stereotypů v americké společnosti.

V případě alb Saula Williamse je vždy důležité, nejen jak zní, ale hlavně o čem jsou. Posloucháme tu přece jen básníka, který s noblesou i v transu dokáže rytmizovat a převádět do slov nejrůznější sociální problémy, člověka, který se umí ptát a má daleko větší sílu než většina adorovaných ikon, může být učitelem. Představuje totiž ideál počátků hip hopu, umělecké dílo, které má i dokumentární charakter. Zároveň pokračuje v tradici hudebních legend, jako byli Fela Kuti, Bob Marley, Nina Simone, John Lennon, Bob Dylan nebo Jimi Hendrix – i oni v hudbě reflektovali svou dobu. Velkou inspirací byl Williams nejen pro mnoho současných umělců řazených pod žánry industrial, noise a queer rap, pokud se vám líbilo album Kanyeho Westa Yeezus, určitě se vám bude líbit starší tvorba Saula Williamse.

Po spolupráci s Rickem Rubinem na svém debutu nepřestal Williams experimentovat, v roce 2004 vydal eponymní album, které vzniklo spontánně v domácím studiu. Následně mu své producentské služby nabídl Trent Reznor z Nine Inch Nails a v roce 2007 společně vydali album The Inevitable Rise and Liberation of Niggy Tardust. Nejen jeho název je inspirován tvorbou Davida Bowieho, který zase kdysi čerpal z černošské hudební historie a který stejně jako Saul Williams přestavuje renesančního umělce konceptuálních alb. MartyrLoserKing navazuje především na koncept Niggy Tardust.

Williams na albu stvořil postavu hackera z Burundi, která nabízí reflexi světa pohlceného novými technologiemi, společnosti prožrané sociální nespravedlností, zotročené díky vykořenění, zraněné neviditelnými problémy rasy a genderu, které častěji než empatii vzbuzují agresivitu a ignoranci. Jak to všechno hacknout? Pro začátek si aspoň přiznat problém, v tom by nám MartyrLoserKing mohl pomoci.

Saul Williams – MartyrLoserKing (Fader, 2016)|foto: Fader Label

Estetika kyberpunku, noiseu, industrialu, rapu a deklamace skrze megafon uprostřed sonických výbuchů tu dobře ilustruje agresivní povahu kapitalistické společnosti řízené zájmy korporací, motivy nespravedlnosti a další nepříjemné pravdy, před kterými nás chrání sebestřednost.

O své hudbě říká Williams, že je to čistě pocitová záležitost. Často prý pracuje s prvním nápadem. Většinu hudby nahrál sám a s produkcí mu pomáhal Justin Warfield, známý třeba z projektu Bomb the Bass. Na albu je slyšet inspirace hudbou z Konga, instrumentace zahrnuje kalimbu, baskytaru, kytaru, klavír, bicí sampler a syntezátory. Expresivní rytmizace textu je často tak silná, že nahradí beat. Zneklidňující řádky jeho písní jsou často prokládané poetickým prozřením v hitových refrénech, podobně jako to umí skotští Young Fathers.

Williams přichází se zvednutým prostředníčkem namířeným tím správným směrem a díky své sečtělosti a velkému talentu může nabídnout sofistikovanější a skutečně rebelující vhled. Současná vlna uvědomělosti afroamerického popu někdy naprosto postrádá chytrost i chytlavost a naléhavost protestsongů, nehledě na to, že velmi často propaguje materiální zabezpečení jako řešení. Williamsův zájem je větší než on sám a sahá daleko za problémy Afroameričanů. V jednom rozhovoru zmínil básnířku Mayu Angelou, která prý kdysi řekla, že umělec by se měl vyjadřovat s urgencí člověka, jemuž někdo míří pistolí do úst. Taková intenzita charakterizuje i album MartyrLoserKing.

MartyrLoserKing je nejen konceptuální, ale také multimediální album, spolu s jeho pokračováním by měl vyjít komiks a vzniká také film. V širším kontextu bude album tvořit nebezpečnou revoluční kombinaci společně s jeho předchůdci Gil Scott-Heronem, The Last Poets, The Beatnigs, Public Enemy nebo Davidem Bowiem a současnými B L A C K I E, Death Grips, Shabazz Palaces, Young Fathers, Run the Jewels nebo Le1fem.

Saula Williamse budete mít u nás příležitost vidět v létě na festivalu Rock for People.

Saul Williams – MartyrLoserKing (Fader, 2016)
Hodnocení – 90 %