Miles Davis: Picasso jazzu
Letošek je rokem Milese Davise. 28. září uplyne dvacet let od jeho smrti a 26. května by oslavil pětaosmdesáté narozeniny.
Miles Davis během své půl století dlouhé kariéry vydal desítky studiových a živých alb. Spolupracoval s legendárními hudebníky o generaci staršími i s nováčky o generaci mladšími, z desítek těch druhých se později staly další hvězdy. Jeho album Kind of Blue (1959) bývá uváděno jako nejvíc prodávaná jazzová deska vůbec. Trumpetista, jehož Duke Ellington nazval „Picassem jazzu" se po většinu své aktivní dráhy pohyboval na špici jazzové avantgardy a byl u řady inovací posouvajících tento žánr dál. Zároveň bojoval s rasovými předsudky i s vlastními závislostmi na drogách.
Miles Dewey Davis III se narodil 26. května 1926 ve státě Illinois. Svou první trubku dostal ve třinácti letech, údajně aby jeho otec pozlobil matku, která prý její zvuk nesnášela. Brzy nástroj skvěle ovládnul a v šestnácti hrál profesionálně. Po střední škole se přesunul do New Yorku a v pouhých osmnácti se stal členem kapely slavného Charlieho Parkera. Ve druhé polovině čtyřicátých let také poprvé nahrával ve studiích, na začátku páté dekády se představil jako kapelník svých prvních menších projektů a vydal svůj debut Blue Period. V roce 1956 vyšlo jeho důležité album Birth of the Cool nahrané v netradiční sestavě devíti jazzmanů, které předznamenalo vznik cool jazzu jako opozice vůči tehdy dominantnímu bebopu.
V padesátých letech, přestože zápolil se závislostí na heroinu, se Davisovi umělecky poměrně dařilo. Sestavil svůj tzv. první velký kvintet, v němž byli později hvězdní hráči jako saxofonista John Coltrane nebo basista Paul Chambers, a vydal mezi jiným alba ´Round About Midnight, Kind of Blue nebo Sketches from Spain. V šesté dekádě pak vznikl druhý velký kvintet - s mladšími hudebníky jako Wayne Shorter nebo Herbie Hancock. S nimi nahrál alba Miles Smiles či Nefertiti. Koncem šedesátých let se pak Davis ve shodě s všeobecným kulturně-společenským kvasem v USA a pod vlivem umělců jako James Brown nebo Jimi Hendrix přikláněl k elektrifikovanému jazzu, fúzujícímu s funky a rockem. Doslova revoluci pak způsobilo opulentní experimentální dvojalbum Bitches Brew z roku 1970. Do té doby v jazzu neslýchaně na něm byla použita střihová postprodukce, Davis pro něj také sestavil masivní band se dvěma basisty i bubeníky a řadou dalších nástrojů.
V polovině sedmé dekády se vážně zhoršilo Davisovo zdraví, mimo jiné i v souvislosti se závislostmi na alkoholu a kokainu, takže se na několik let úplně stáhl do soukromí. Výsledky jeho návratu do studia a na pódia v osmdesátých letech byly kritikou hodnoceny dost slabě, ale ve spolupráci s basistou Marcusem Millerem se Davis vzepjal i k dobře přijatému albu Tutu, na němž poprvé použil samply a smyčky. 28. září 1991 Davis umírá na kombinaci mrtvice, zápalu plic a respiračního selhání. Po jeho smrti ještě vyšlo rozpracované album Doo-Bop, které naznačuje jeho další posun - tentokrát ke kombinaci jazzu s hiphopem a r´n´b.
Miles Davis, jedinečný trumpetista s výjimečným citem na skvělé spoluhráče, věčně experimentující skladatel a hudební vizionář po sobě zanechal rozsáhlé dědictví, které dodnes vzrušuje a inspiruje nové a nové generace posluchačů.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
