Smutný nový Weeknd do třetice a do ticha

2. leden 2012

The Weeknd snad netřeba pozorným posluchačům představovat – neodolatelně sexy zvuk temného R’n’B projektu z Toronta se v loňském roce (2011) nesmazatelně vryl do internetového podloží a poznamenal hudební fandy napříč žánry. Mixtapeová trilogie vypouštěná zadarmo na web se ještě před koncem roku dočkala svého završení v podobě alba Echoes of Silence.

Málokterému novému jménu v hudbě byla letos věnována taková pozornost, alespoň co se internetové šeptandy týče, jako R’n’B projektu The Weeknd – torontské uskupení kolem zpěváka Abela Tesfayeho a jeho producentských nohsledů Doc McKinneyho a Illangelo zažilo raketový vzestup na první příčky sledovanosti nezávislých periodik a svým způsobem pod svým tklivým praporem sjednotilo hudební gurmány, laiky i milovníky zcela odlišných žánrů, než je klasické R’n‘B. První díl jejich „balónové“ trilogie vyhlásil britský FACT Magazine coby své album roku 2011 – a pro mnohé již nyní svatá trojice Weekndovských desek, skromně označovaných jako „mixtape“, došla svého zakončení aktuálním devítiskladbovým martyriem Echoes of Silence.

Echoes of Silence se tematicky vezou na stejně pochmurné vlně odvrácené strany popu jako předchozí House of Balloons a Thursday – výčitky s vědomím vlastní zvrácenosti, kocovinové katarze a extatické elegie nesené Tesfayeovým falzetem do nyní již povědomé krajiny zlámaných úderů a teskných klavírních linek. V úvodní hymnické skladbě D.D. chvílemi v Tesfayeho dikci skoro slyšíte lament Michaela Jacksona (jde navíc o cover Jacksonovy skladby Dirty Diana), s produkcí sympaticky zamlženého tracku The Fall zase vypomáhal beatový demiurg Clams Casino. Závěrečný sladkobolný opus Echoes of Silence se kymácí na hranici prvoplánového dojáku a čistě andělské zpovědi – a na ostří nože mezi pozlátkovou vypočítavostí a nefalšovanou upřímností balancují The Weeknd jako málokdo.

02521451.jpeg

Možná právě tato naznačená rozpolcenost je hlavní příčinou nebývalého úspěchu původně anonymního projektu vzešlého z internetových osidel, který chytil za srdce tolik lidí úplně odlišného názorového spektra. The Weeknd jsou tak po necelém roce existence a triádě výtečných desek již v podstatě klasiky nového R’n’B, ve kterém si producentská poučenost podává ruku s lo-fi přístupem, popový feeling s undergroundovým vyzněním i hitparádová síla s nevýdělečným charakterem celého projektu. Přes veškeré superlativy však zatím jejich dosavadní tvůrčí dráha působí se završenou mixtapeovou trilogií jakožto relativně ukončená – a bude těžké pokračovat v tak vysoce posazeném standardu a neopakovat se. V nejlepším se prý má přestat – a jak to bude dál se slibně našlápnutou kariérou Abela Tesfayeho a spol., ukáže čas. Prozatím platí, že i když rok už skončil, Weeknd stále trvá.

Stáhněte si:
The Weeknd – Echoes of Silence

autor: Jan Bárta
Spustit audio