Algiers se nenechali spoutat okovy indierockového spektáklu
Proplétají klasický marxismus se soulem, EDM se situacionismem a post punk s bojovnou rétorikou Černých panterů. Stejně jako je jejich ideálem společnost bez předsudků, ani oni se nebojí postavit vedle sebe protichůdné žánry jako punk a gospel. To je trio Algiers původem z Atlanty, kterému vychází eponymní debut u vydavatelství Matador.
I když se vynořili zdánlivě odnikud a vydali skromnou desku, není těžké si je představit před stadionem, pro který hrávají třeba Nine Inch Nails. A pokud se ze současného indie rocku vytratila politika a jasný postoj – tedy základy, na nichž v 80. letech ona nezávislá scéna vznikla, Algiers je vrací zpátky na své místo. Tak radikální manifest tu v kytarové hudbě dlouho nebyl.
Na začátku byla frustrace a bezmoc. Franklina Jamese Fishera, Ryana Mahana a Leeho Tesche zajímala politika, ale neměli scénu. A nejenže podle svých slov neviděli budoucnost, jak hlásal punk v 70. letech, ale ani minulost a přítomnost. Mahan vysvětloval v rozhovoru pro server The Quietus, že jejich pocity vystihovala vlivná kniha Marka Fishera Kapitalistický realismus, podle níž je snazší představit si konec světa než svět bez kapitalismu. Sečtělí dvacátníci se semkli hudbou, znamenala pro ně formu osobního protestu. Fisher měl už od dětství odpor k bílému normalizovanému gospelu, který slýchal na předměstí Atlanty, a raději s matkou dojížděli za jeho živelnější podobou do afroamerických komunit. Mahan miloval Sonic Youth a Tesche zas hardcore-punkovou scénu 80. let soustředěnou ve Washingtonu kolem labelu Dischord.
Všechny tyto vlivy se v hudbě Algiers setkávají a vytváří výbušnou směs okořeněnou tradicí world music, postpunkovými postupy a soulovými vokály. Do toho vplétají syntezátorový tep EDM a valivou rytmiku krautrocku. Se žánry dokážou žonglovat stejně dobře jako uvědomělí skotští Young Fathers. V textech Algiers nás láká had s lidskou tváří zastupující demokracii, která má místo jen pro ty bohaté, a podobně jako pozdnímu kapitalismu nastavuje trojice zrcadlo i takzvané postrasové společnosti. Pokud nás kapela lákala na svůj debut slibnými singly jako Blood nebo Black Eunuch, nezklamala.
Algiers si odmítli dobrovolně nasadit okovy indierockového spektáklu, který se točí na výrobní lince hudebního průmyslu i v garážových dílnách nezávislé scény. Bojují proti odcizení i falešné autenticitě. Po letech odpolitizovaného kytarového koloritu je tu konečně kapela, která si něco myslí a zároveň jenom slepě nekopíruje devadesátkové kapely.
Hodnocení: 85 %
Algiers – Algiers (Matador, 2015)
Algiers – „Blood“ from Algiers on Vimeo.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
