Atlantští Beatles trapu jsou na novince silnější než kdy předtím. Proč jsou Migos kultura?

2. únor 2017

Rapová skupina Migos aktuálně shlíží na konkurenci z čísla jedna amerického singlového i albového žebříčku. Sláva atlantského tria ale rozhodně není výsledkem náhlého pobláznění. Quavo, Takeoff a Offset stojí už pár let v čele současné vlny atlantského rapu, kterou navíc svým osobitým stylem frázování výrazně ovlivnili. Jejich druhé studiové album Culture je zachycuje na jejich dosavadním vrcholu.

1) Jsme přímo z Atlanty

Když v roce 2013 vydal ASAP Rocky svůj debut Long. Live. A$AP, psalo se hodně o tom, že v hip hopu definitivně skončila nadvládla regionálních scén se specifickým lokálním zvukem. Jenže jen o pár měsíců později se o slovo přihlásilo trio Migos, které znělo tak, že nemohlo přijít ze žádného jiného města na světě než z Atlanty a místní trapové subkultury. Mixtape Young Rich Niggas a hity Versace, Hannah Montana a Bando z nich do konce roku 2013 udělaly jedno z nejžhavějších jmen na hiphopové scéně.

V začátku jim pomohl Drake, kamarádí se s Kanye Westem, Migos ale nikdy mainstreamu nenadbíhali. Vlastně se dá říct, že místo toho, aby přizpůsobili svůj sound hitparádám, raději přizpůsobili hitparády svému soundu. Atlantský trap je dnes dominantním komerčním proudem v rámci hip hopu a album Culture od Migos je dost možná vrcholem této vlny. „Talkin' country grammar, nigga / Straight out nawf Atlanta,“ připomínají na nové desce, a například hláška „seventeen five“ ze singlu T-Shirt je odkazem na jednu skladbu pozapomenutých pionýrů atlantského trapu D4L. Na desce samozřejmě nesmí chybět ani atlantské stálice Gucci Mane a 2 Chainz.

2) Migos flow

„Každej se dneska snaží rapovat úplně stejným způsobem. Už nevím, kdo to vymyslel, jestli Future, nebo Migos, ale všichni ti negři zní stejně,“ stěžoval si v roce 2014 veterán Snoop Dogg a narážel na svébytný atlantský styl rapu, který sází tři slabiky na jeden beat. Rapové trojičky nejsou nic revolučního a dají se vystopovat až k Public Enemy a na Jihu s nimi bodovali už Three 6 Mafia, byli to ale teprve Migos, kdo svým „Versace flow“ infikovali celou rapovou scénu, od nováčků až po Drakea a Kanye Westa.

Nikdo ale samozřejmě nedělá tak dobrý Migos flow jako Migos samotní a Culture je toho důkazem. Mistrem samopalné kadence krátkých slov je hlavně Quavo, který si pro sebe ukradne tracky Bad and Boujee, Get Right Witcha nebo Brown Paper Bag. Hlášky jako „Bad Mona Lisa / Slide with my people“ nejspíš časem zlidoví. Žádná náhoda, že Quavo z trojice zatím sklízí největší sólové úspěchy, když se objevil třeba v Top 50 hitu Pick Up the Phone s Young Thugem a Travisem Scottem.

3) Memy, slang, tanečky

Už to jednu chvíli vypadalo, že první singl z desky, Bad and Boujee, dosáhl vrcholu své popularity, když se zastavil na čísle 24 amerického žebříčku. Jenže pak na konci prosince Migos na Twitter nasdíleli video z Nigérie, kde s nimi refrén skanduje celý klub. Internetem se začaly šířit memy, v nichž lidé doříkávali vtipné verše k refrénu „Raindrop, drop top...“ nebo remixovali skladbu na videa z televizních seriálů, a Bad and Boujee vystřelilo až na samotný vrchol hitparády, kde trůní dodnes.

Virální atak není u Migos nic nového. V minulosti se podobně divoce šířil jejich taneček dab doprovázející skladbu Look at My Dab nebo slogany („bando“, „pipe it up“). Minulý týden sociální sítě ovládl záznam z jednoho rádia, kde trio improvizačně rapuje text z dětské obrázkové knížky Lama in Pyjama. Migos jsou králové virálů. Název nové desky Culture je možná na první pohled trochu drzý, ale určitě pravdivý – nikdo nedrží prst na tempu doby jako oni.

4) Beatles rapu

Mít slavné fanoušky se vyplatí. Když herec a režisér Donald Glover přebíral v polovině ledna Zlatý glóbus za seriál Atlanta (kde si Migos vystřihli epizodní roli drogových překupníků), poděkoval triu za „nejlepší skladbu všech dob“ Bad and Boujee a prohlásil o nich, že jsou „Beatles téhle generace“. Glover si možná jen utahoval z rok starého virálu, který obě skupiny srovnával, na druhou stranu ale dobře vystihl největší devízu Migos, která spočívá v tom, že jsou tři.

Éra rapových skupin je dávno minulostí a dnešnímu hip hopu vládnou jednotlivci. Jenže když to mezi členy Migos začne jiskřit, doříkávají si vzájemně verše nebo přidávají zvukové „adliby“, jednomu se až zasteskne po dobách, kdy hitparádám vládly rapové trojice jako Beastie Boys, De La Soul či Fugees. Stejně jako jejich předchůdci i Migos fungují jako organismus, v němž má každý svoji důležitou roli a vzájemně se doplňují. Jejich propojení je ještě posíleno tím, že tvoří nerozlučnou trojici už od střední školy.

5) Americká gotika

Jsou často přehlížení, ale vliv atlantských beatmakerů na současnou obří popularitu jižanského hip hopu je nepopiratelný. Stejně jako Future nebo Gucci Mane spolupracují i Migos výhradně s trapovými producenty ze svého města. A ti dodávají jejich nahrávkám typický sound míchající nakažlivou euforii a narkotické stavy. Někteří s nimi jdou od samotného začátku – Zaytoven stojí za jejich prvním hitem Versace, zatímco Murda Beatz s nimi natáčel většinu mixtapes. Jiní – jako hitmakeři Nard & B – si na Culture odbyli svoji premiéru a vyšlo to na výbornou (singl T-Shirt). A génius Metro Boomin díky nim získal svoje první číslo jedna v americkém žebříčku.

Zatímco první polovina desky je napěchovaná hity, jak slibuje Offset v jedné skladbě („Droppin' them bangers, bangers, bangers“), na druhou se vešly i kontemplativní, introspektivní tracky jako What The Price nebo Kelly Price. Vrcholem druhé poloviny a možné celé desky jsou Deadz – omračující trapová gotika, majestátná, bombastická a zároveň ostrá a pichlavá. I díky této skladbě složili trapoví králové Migos na své druhé desce rapovou maturitu a navíc vydali jednu z nejlepších nahrávek svého žánru.

autor: Karel Veselý
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.