Atonal 2014: Duch berlínské minulosti byl oživen podruhé
Loňský ročník po třiadvaceti letech obnoveného festivalu Atonal ukázal, jakým způsobem je možné se vyrovnat s odkazem slavné minulosti. Událost, která v 80. letech pomáhala definovat berlínskou scénu, prošla výraznou aktualizací a snaží se znovu být ve středu dění německé metropole. Letošní Atonal tak může zodpovědět otázku, která visí ve vzduchu od loňského léta – do jaké míry je možné vytvořit program experimentálního festivalu, který přiláká dostatečně velké publikum a zároveň nebude kopírovat dramaturgii obdobných akcí.
Atonal 2013 stavěl na takových jménech jako Vatican Shadow, Kangding Ray, Roly Porter, Vladislav Delay a další. V současné době je takřka nemožné navštívit velký festival experimentální elektroniky a nenarazit na některého z výše zmíněných interpretů. Je jasné, že není možné spoléhat jen na slavnou minulost festivalu a nové, neotřelé umělce. Při prvním pohledu na line-up ale nebylo zřetelné, jestli program určuje touha vytvořit hvězdnou přehlídku toho nejznámějšího, co současná alternativní klubová scéna nabízí, nebo jestli za volbou interpretů stojí promyšlenější dramaturgický plán.
Program obou ročníků si je v mnoha ohledech podobný. Ten letošní možná o trochu méně láká na provařené hudebníky, i když stále nabízí velké hvězdy. Zahajovací večer festivalu patří hudbě, která dobou vzniku nekoresponduje s jinak převažující současnou experimentální elektronikou. Takřka sto let stará Ursonate Kurta Schwitterse, která minulý srpen připravila pódium pro Glenna Brancu, bude nahrazena elitním Ensemble Modern, který předvede jednu z nejdůležitějších skladeb 20. století – Music for 18 Musicians Stevea Reicha. Volba obou úvodních koncertů není ale ani v nejmenším nahodilá. Sonická báseň Kurta Schwitterse změnila ve své době pohled na hranice textu a hudby, hypnotická kompozice Stevea Reicha zase definovala hudbu fázových posunů, smyček a z nich plynoucí akustické abstrakce. Obě díla mají zároveň překvapivě blízko k současné alternativní klubové scéně, která je na Atonalu prezentovaná.
Již v 80. letech byl pro tento festival zásadní prostor, ve kterém se odehrával. Legendární klub SO 36 v srdci Kreuzbergu dával prvním ročníkům punc nefalšovaného undergroundu, v pozdějších letech zase fungoval jako zavedená značka. Úzký vztah mezi místem konání akce a samotným festivalem ostatně ilustruje to, že vznik kultovního techno klubu Tresor zastavil na dvacet tři let fungování Atonalu. Jeho organizátoři se přesunuli do nové Mekky klubové scény a neměli zapotřebí organizovat velkou přehlídku tehdejší alternativy. Neméně důležitou roli ve znovuzrození festivalu hraje postindustriální hala Kraftwerk, která hostí jeho současnou inkarnaci. Zároveň se pod ní nachází přestěhovaný Tresor, který poskytuje ideální prostor pro afterparty. Celý komplex, který je využit také na doprovodné workshopy, instalace a přednášky, pozvedá i ty nejslabší momenty festivalu na vysokou úroveň, i kdyby jen vizuální. Díky němu dokonce takový Murcof, který původně vzbuzoval dojem, že přijede jen připomenout svoji zašlou slávu, působil aktuálně a svěže, jakkoliv s notnou porcí nostalgie.
Vzhled bývalé tovární haly v berlínském Mitte ovlivňoval i vizuální doprovod. Většina projekcí jednotlivých interpretů netvořila pouze pozadí k hudební produkci, často jí byla plnohodnotným partnerem. Letošní ročník, zdá se, půjde v tomto trendu ještě dál. Vytvoření platformy Atonal 4D ve spolupráci s kolektivem 4D Sound ukazuje, že vizuální stránka festivalu není odsunuta na vedlejší kolej. Ještě není zdaleka jasné, co si pod touto položkou v programu přesně představit, pravděpodobně ale půjde o prostor, který bude ozvučen vícekanálovými směrovými reproduktory, které bude doplňovat prostorová projekce.
Lze se jen dohadovat, komu z interpretů, kteří na letošním Atonalu vystoupí, bude vyhovovat tamější prostředí nejvíce. Je ale jasné, že mladý kolektiv stojící za dramaturgií festivalu přesně ví, co dělá. Různorodý program působí vyváženějším dojmem, než tomu bylo loni. Nabízí jak zavedená jména, tak mladé interprety, a dokonce znovuzrození legendy – koncert Cabaret Voltaire. Současný Atonal sice nedefinuje berlínskou scénu, jako tomu bylo před lety, nabízí ale relevantní pohled na současnou alternativní klubovou produkci. V centru německé metropole tak znovu vzniká něco, co má potenciál ovlivnit hudební mapu střední Evropy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
