Blackmetalový podzim. Tři odstíny černého kovu a sladké beznaděje

Pokud by existovalo cosi jako náladový kalendář fanoušků metalu, podzim by byl tradičně ve znamení melancholie, nihilismu a spirituální temnoty, která formovala subžánr black metalu od jeho garážových začátků. V posledních letech tu však prožívají výrazný boom i post-rockové a shoegazeové vlivy, které do hájemství extrémní rytmiky a svištivých riffů s úspěchem vpašovala francouzská škola. Vznikl tak styl, který kritika opatřila líbivou a poměrně trefnou nálepkou „blackgaze“. Její nejvýraznější zástupce, původně one man projekt multiinstrumentalisty Neigeho Alcest, se hlásí s novou deskou Kodama.

Dva roky poté, co kapela albem Shelter konvertovala k vylehčenému melodickému výrazu, se Francouzi vrací k poněkud důraznějšímu metalovému projevu, který definoval jejich stylotvorný debut Souvenirs d'un autre monde. Inklinace ke snovým kytarovým kaskádám, které umocňuje Neigeho introvertní broukání, zůstává, jen se v tvorbě Alcest opět ozývá živelnější stránka; nejen divočejší rytmika, ale i nabroušenější riffy. Efemérní, snová nálada i nadále vládne, ale hudba Francouzů znovu pulzuje. Kodama méně plyne a více se zařezává pod kůži. Jde o rozhodně nejvyrovnanější a nejpřesvědčivější desku od výtečného debutu.

O stupeň temnější recepturu míchají manchesterští Winterfylleth na své páté řadovce The Dark Hereafter. Kapela se už svým staroanglickým názvem, který znamená říjen, hlásí k pohanské tradici, zároveň si s velkou oblibou pohrává s motivem podzimu jako období sladkého odumírání a prchavých nálad. Nová deska pokračuje v rozchodu s pagan metalovými klišé, hledá specifický výraz, kterému nejsou cizí zasněné shoegazeové ozvěny, zároveň stále výrazněji loví v repetitivní tíze doom metalu. Ačkoli desce diktují bicí extrémní tempo, Winterfylleth si libují v majestátních náladách a hutném soundu. Jinak sugestivní The Dark Hereafter by si pohříchu zasloužilo lepší gradaci a méně stereotypu, který se s narůstající stopáží hlásí o slovo.

Alcest – Kodama|foto: Prophecy Productions

Nejtemnější a nejdravější nakonec. U debutujícího oregonského kvartetu Uada se dá říct jediné: název jim vymýšlelo batole, ale jejich hudba má vousy do pasu. Devoid of Light je album natlakované zlobou i dokonale promyšlenými, byť jednoduchými kompozicemi. Uada se vrací k nejčernějším kořenům žánru, které čerpaly mízu z garážového punku a extrémně zrychleného heavy metalu. Inklinuje k syrovému zvuku, přitom drží nad brutální smrští riffů přísnou kontrolu.

Pokud letos hledáte obdobu nihilistického rituálu polské kapely MGŁA, Uada nabízí podobně spontánní erupci beznaděje. Není to jen záliba v nošení kapucí a zakrývání tváří, co obě kapely spojuje. Obě se podobnými postupy dobírají prapůvodu žánru, který si vytkl za cíl osvobodit a oslavit skryté síly lidského podvědomí.

Při jejich poslechu se jenom těžko lze ubránit sardonickému úšklebku nad marností existence… Při podzimu stav celkem příhodný.

Alcest – Kodama (Prophecy Productions, 2016)
Winterfylleth – The Dark Hereafter (Candlelight Records, 2016)
Uada – Devoid of Light (Eisenwald Tonschmiede, 2016)