Blonde Redhead: Škoda každé noty, která padne vedle

2. září 2014

Blonde Redhead začali už před více než dvěma dekádami jako trochu divný shoegaze kvartet, aby se ve zlaté éře labelu Touch and Go stali špičkou chytrého nezávislého popu, dlouho předtím, než si kdokoliv pomyslel, že kombinace retromilných italských sourozenců a dívky s japonským přízvukem může být něco sexy.

Postupem let v soundu kapely začal sílit vliv jihoevropsky budované melancholie, jak ji pro filmové potřeby a ve formě upravené trochu více pro masy umí třeba Daniele Luppi. S bezpečně rozpoznatelným zajíkavým vokálem Kazu Makino kouzlo dlouhou dobu fungovalo výborně. Po úspěšné desce Misery Is A Butterfly z roku 2004 ale začalo vážně hrozit, že se orchestrální hrátky zvrhnou do velmi lepkavé limonády, ve které svůj talent utopila už řada jiných zajímavých jmen. Tušila to zřejmě i sama kapela. Přesto nebyla cesta ven jednoduchá a popravdě řečeno před čtyřmi lety s albem Penny Sparkle už mohl jen málokdo doufat v návrat do předchozí formy.

O to hezčí překvapení je, že na novince nenajdeme žádné tvůrčí přešlapování nebo nezvládnuté ústřely do špatně uchopených subžánrů. Zní to, jako by muzikanti odešli od dirigování ve velkém sále k civilnější práci ve zkušebně a zadali sami sobě poněkud skromnější cíle. Asi se v případě Blonde Redhead nehodí tvrdit, že jde o návrat k rokenrolu, přesto: byl to asi nejrozumnější krok, který se dal v dané situaci udělat.

03198227.jpeg

Barragán je možná více než předešlá alba Blonde Redhead z nultých let tvarován podle zásady „škoda každé noty, která padne vedle“, bez potřeby retušovat nebo vyplňovat prázdná místa. Produkce působí velmi nenáročně, avšak podobně jako v italské a japonské kuchyni netvoří celkový dojem kvantita ingrediencí, ale jejich jakost. Zatím poslední zákrutu své kariéry zvládli Blonde Redhead velmi dobře, přestože nepřekonali žádné ze svých vrcholových alb produkovaných kdysi Guyem Picciottem z Fugazi. Díky aranžérsky nahatějším písničkám na desce Barragán se však paradoxně nemusejí stydět vůbec za nic.

Hodnocení: 80 %
Blonde Redhead – Barragán (4AD, 2014)

autor: Petr Wagner
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.