Hudba On Air3. února  2011 v 13:00  

Bonus: Když samorost káže

Bonus - Foto: Prokop Hula

BonusFoto: Prokop Hula

Před nedávnem jsme vám na Radiu Wave nabídli pochvalnou recenzi na obecně dobře přijatou desku Konec civilizace od rappera Bonuse. O poznání kritičtější pohled na Bonusovu tvorbu teď přináší následující recenze hudebního publicisty Jiřího Špičáka.

Pražský rapper Bonus přichází jako náplast pro ty hudební fanoušky, kteří se dosud nestačili smířit s tím, že hip hop už dávno není platformou angažovaných vyjádření a ve většině případů sklouzl do čistě komerčních pater. Bonus, kterého hudební veřejnost poznala jako zpěváka Bourka z kapely Ememvoodoopöká, má ty nejlepší předpoklady stát se jedničkou v českém rapu s názorem - je o něm známo, že je zapřísáhlým vegetariánem, propagátorem DIY přístupu, člověkem, který svoje životní pohodlí obětoval neustálému boji proti konzumu a povrchnosti v kultuře. 

Bonus - Konec civilizace - Foto:  Starcastic

Bonus - Konec civilizaceFoto:  Starcastic


Žánrový veletoč, který před časem provedl směrem k hiphopu a rapu, byl poměrně sympatický - dvě EP, která předcházela jeho debutové desce Konec civilizace, fungovala jako poměrně svěží zásah do vod české hudební alternativy. Nikomu ani moc nevadilo, že Bonus nedisponuje zrovna smrtící flow a že ráčkuje - tohle neumětelství se spíš stalo jeho poznávací značkou a něčím, díky čemu si jej lidé snadno zapamatují. Rapující punker, člověk odhazující kytaru a drápající se po mikrofonu, samozvaný mluvčí scény byl mediální obraz, který lákal. 


Problém nastal až v momentu, kdy se z bočního projektu starého pankáče stal jeho hlavní hudební cíl, kdy se do hiphopového sousta zakousl až příliš náruživě a opustil jej tím pádem nadhled a soudnost. Jeho aktuální deska Konec civilizace je tak spíše koncem jednoho roztomilého žánrového úkroku a začátkem procesu, na jehož konci spíše než kdokoliv jiný stojí mravokárce, učitel národů a člověk, který drží klíč ke světové pravdě - nebo je o tom alespoň přesvědčen. Základním rysem Konce civilizace je totiž právě absolutní přesvědčenost o pravdivosti vlastního názoru - na desce snad není jediná skladba, která by nerýsovala linii mezi „my" a „oni" a ploše nepřesvědčovala posluchače o existenci jediné, černobílé pravdy. 


Tematicky se album točí v poměrně útlém kruhu - ovládl nás establishment, naším jediným cílem je vydělávat peníze, nevidíme, jak se prohnilý svět řítí do záhuby. Co by působilo pochopitelně u patnáctiletého pankáče, je ale u rapujícího třicátníka spíš směšné. „Trávíme moc času online, internet nám škodí," varuje Bonus ve skladbě Ztrácím čas a načrtává tak polohu, ve které se pohybuje celá deska. Je to poloha banálních pravd, jež by snesly hostování ve zpívánkách Svěráka a Uhlíře, které ale na albu protřelého barda alternativní hudby působí neskutečně naivně. Bonus, tentokrát vztyčující varovný prst směrem k vládnoucí třídě, se nebojí přivolat na pomoc ani tak vyčpělou poučku, jakou je fráze „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali" (skladba Squatteři, feťáci, anarchisti). 

Bonus - Foto:  Starcastic

BonusFoto:  Starcastic


Změnu tedy doporučuje začít spíš u každého jednoho z nás. Neopomene pohanět ty, kteří jedí maso, a ve skladbě Party společně s hostujícím slovenský raperem Lyrikem zvelebí vegetariánství. Jindy zase nabádá ke zdravému životnímu stylu a svěřuje se, že „kde to jde, tam chodím radši pěšky, je to víc zdravý a míň nebezpečný"


Ze své kanceláře na vrcholu pyramidy české alternativní hudby si Bonus všímá i toho, na jaké scestí se vydaly české děti („před barákem vídám děcka s herákem"). Jediný moment, kdy vystupuje ze své krusty člověka bojujícího proti konzumu a establishmentu, pak prosvitne ve chvíli, kdy přiznává, že „jenom můj iPod svítí v podzemí". Je uklidňující vědět, že některým produktům západního světa neodolá ani ten největší samorost. 

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Konec civilizace podle Bonuse 


Na druhou stranu je nutné přiznat, že hudebně jsou některé tracky povedené - hned úvodní (pokud nepočítáme intro) skladba Psychologové je skoro až nakažlivá. Většinou se ale beaty potácejí v průměru. Člověka napadne srovnání s loňskou deskou Prago Union Dezorient Express - ta byla hudebně poměrně nevýrazná, z bezpohlavnosti ji ale svým charismatem a osobností vytahoval skvělý Kato. Na Bonusovi je však slyšet, že rapování není jeho přirozený způsob vyjádření. 


Konec civilizace si určitě svoje fanoušky najde, obávám se ale, že to bude pouze v řadách lidí, kteří sdílí Bonusův světonázor. Těm ostatním nezbude než společně se zmíněnou skladbou Psychologové zacitovat: „Slyšel jsem spoustu kravin o tom jak bysem měl žít". My taky, Bonusi.
 

Autor:  Jiří Špičák

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace