Čas dluhů – 5 alb roku 2013, na která se nedostalo
I přes konstantní snahu o pokrývání co nejširšího spektra nové hudby nám na Waveu sem tam něco uteče – často pro nadbytek jiných věcí, někdy však také proto, že význam opomenutých desek plně doceníme až s odstupem času. A rozhodně tak není od věci po konci roku tento hudební dluh vyrovnat – a v tomto případě se společně s Honzou Bártou podívat na 5 elektronických nahrávek, které nám v roce 2013 proklouzly recenzním sítem.
Mount Kimbie – Cold Spring Fault Less Youth (Warp, 2013)
Britské duo Mount Kimbie se po třech letech letos vrátilo s druhým albem Cold Spring Fault Less Youth. Na něm dokonalo svou přeměnu z nesmělého „postdubstepového“ projektu v plnohodnotně hlasitou indie formaci s živelnými live shows. Zvuk Mount Kimbie za tu dobu narostl do mohutnějších rozměrů a na tanečním parketu se rozhodně nerozpakuje (viz singl Made To Stray). Ostrovní hoši si však zároveň zvládli ponechat i svou introspektivní stránku, kterou s nimi obrací hostující King Krule. Jejich spojení totiž doopravdy „rulez“.
Gold Panda – Half Of Where You Live (Ghostly International, 2013)
Trochu symbolicky se po stejně dlouhé době vrátil s druhým albem i emotivní elektronik Gold Panda, který se od debutu zvládl přestěhovat do Berlína. To je slyšet i na aktuální desce Half Of Where You Live. Rozhrkané glitch-beaty nahradil z velké části rovný čtyřtakt, orientální motivy a hřejivá familiárnost jeho zklidněných kompozic, které Gold Pandu odlišují od řady současných techno producentů, však zůstaly. Stejně jako jeho ojedinělá schopnost vystavět lahodný track na jednom obskurním samplu.
Jon Hopkins – Immunity (Domino, 2013)
Skladatelský multitalent Jon Hopkins letos odhodil veškeré tvůrčí zábrany a vrhl se rovnýma nohama na taneční parket. Tak nějak by šla ve zkratce popsat jeho deska Immunity, na které se poprvé zcela bez výhrad pustil do toho, co mu, slyšeno s odstupem času, šlo vždy nejlépe – do tvorby minimalistických glitchtechnových bangerů, které mají maximální schopnost hnout imunitním systémem tanečníků a stadionů v základech a od základů.
Machinedrum – Vapor City (Ninja Tune, 2013)
Machinedrum byl poslední dobou znám coby věrozvěst rytmů chicagského jukeu – jeho pravou láskou je však klasický jungle, jehož zvuku vzdává do značné míry hold na své poslední desce Vapor City. Koncept a smyšlený příběh v pozadí alba ponechme stranou – i bez nich jde totiž o dosud nejsilnější výpověď producenta, který si za svou tvůrčí dráhu už prošel řadou tváří a inkarnací. Ta současná mu však rozhodně sluší nejvíc.
RP Boo – Legacy (Planet Mu, 2013)
Na rozdíl od všech předešlých alb je deska chicagského veterána RP Boo jeho dlouhohrajícím debutem – a to navzdory tomu, že se na taneční scéně pohybuje rozhodně déle než všichni zde zmínění tvůrci. RP Boo je vedle DJe Rashada a DJe Spinna ústřední postavou a žijící legendou jukeu – dle mnohých je pokládán dokonce za jeho tvůrce. Název jeho první desky Legacy, neboli „odkaz“, je zde tedy rozhodně na místě – z jeho tvorby dnes těží klubové scény na obou stranách oceánu. A stále se mají od „otce zakladatele“ co učit.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
