Charisma Schwarzprior zdobí obrácené kříže

18. listopad 2014

On Air

IDDQD není jenom cheatovací formule videoherních nadšenců, kterou rituálně vyťukávali do klávesnice při probdělých nocích, aby mohli s jednoduše nabytou nesmrtelností mordovat pekelné hordy a zachránit tak lidstvo. Je to zároveň i portál do temného světa ostravské synthpopové skupiny Schwarzprior, kde příběhy vypráví psychický automatismus a špinavé synťáky.

Když vstoupíte, pořád si nejste jistí, jestli jako vesmírný mariňák procházíte mapami legendárního herního trháku Doom, nebo se před vámi rozprostírá jakási postapokalyptická vize ostravského podsvětí a barů, kterou nabízí třeba skladba Železem rty. V další úrovni už cestujete časem do Berlína 1930, vykresleného s dadaistickou popisností (ačkoli spíš než v meziválečném Německu se cítíte uvězněný v počítačovém programu), aby vzápětí Schwarzprior zparafrázovali slavný synťákový riff Eurythmics.

Stejně jako vás z herního transu vytrhne chyba textur problikávající na monitoru, hypnózu dlouho očekávané desky IDDQD naruší občasná kakofonie syntezátorových struktur, vždy ale pečlivě zasazená do promyšlených kompozic, nad nimiž jako producent dohlížel Moimir Papalescu. Taky díky němu dostaly skladby známé z debutového EP hutnější zvuk. Asociace na počítačové hry není (i vzhledem k názvu debutu) jenom samoúčelná interpretace, celou nahrávkou tepe osmibitový fatalismus znělek stříleček, který doplňuje texty na bázi fonetických hříček, jako „orbital minotaur“ nebo „upload steroid / polaroid android“.

Schwarzprior – IDDQD|foto: Polí5

Někdy se tu ale zachází až do přílišných absurdit a provokací, ty opravdu ne každému sednou. Balancováním na hraně geniality a naivity si Schwarzprior za svoje téměř pětileté působení na české alternativní scéně udělali zástupy fanoušků, kteří je uznávají téměř okultisticky, a podobně zapálený dav odpůrců. Tak to mají i další zástupci ostravské linie avantgardního elektro popu, Marius Konvoj nebo I Love 69 Popgeju.

Po prvním poslechu se vám bude nejspíš zdát, že vizuální a hudební estetika Schwarzprior jsou neoddělitelné, a že tedy nahrávka, která nemůže nikdy reprodukovat zážitek z koncertu, v tomhle případě nemá vlastně vůbec smysl. Pokud budete trpěliví, za chvíli se ten pocit vytratí. Hned jak začnete dešifrovat poetiku umazanou béčkovým sci-fi, pochopíte taky, že dekadence Schwarzprior není jen průhledný manýrismus.

Hodnocení: 75 %
Schwarzprior – IDDQD (Polí 5, 2014), 44 min.