Chelsea Light Moving: Stěhovák Thurston Moore

Po milovaných Sonic Youth zůstane na hudební scéně hluboká, nezacelená díra a každé nové sólo album Thurstona Moorea, neřku-li jeho nová kapela se musí předem vyrovnat s vysokým očekáváním fanoušků a obzvlášť ostrými skalpely kritiků. Jeho zatím tři samostatné releasy, které vycházely se značnými rozestupy od půlky 90. let do předloňska, představily Thurstonovu komornější polohu – polohlasné jiskření mezi španělkou a violoncellem, psychedelii spíš tušenou pod povrchem než skutečně hmatatelnou.

Aktuální kvartet pod Mooreovým vedením si svůj název Chelsea Light Moving vypůjčil od skutečné stěhovácké firmy, kterou v sedmdesátých letech provozovali skladatelé Steve Reich a Philip Glass – klasický vtípek pro hudební nerdy. Kromě věčně rozervaného 54letého teenagera Moorea, který stejně jako v Sonic Youth zpívá, hraje na kytaru a skládá veškerý materiál, se tu potkáte se starou známou z jeho sólovek – cellistkou Samarou Lubelski, která ovšem většinou obsluhuje basu, kytaristou Keithem Woodem z Hush Arbors a bubeníkem Johnem Moloneym ze Sunburned Hand of the Man.

Chelsea Light Moving jsou svou rockovou energií mnohem blíž Sonic Youth než křehké poloakustické poetice posledních Mooreových sólo alb. Přesněji Sonikům v jejich písničkářsky sevřených polohách než v paranoidním hlukovém oparu experimentálnějších desek. Rukopis Thurstona Moorea s jeho netypickým, proměnlivým laděním kytar, zvláštně otevřenými harmoniemi a poloklackovitým zpěvem je samozřejmě nezaměnitelný a pár skladeb by klidně mohlo skončit i na deskách Sonic Youth. Ale Chelsea Light Moving se občas na dlouhé minuty ponoří do téměř sludge metalových riffových orgií – a do takhle hranatých teritorií se (zamlada snad víc než nekompromisní) Sonic Youth nikdy neodvážili.

Chelsea Light Moving – Chelsea Light Moving |foto: Matador Records

Moore evidentně nechtěl kopírovat zklidněná poslední alba Soniků, nechtěl znovu zabřednout do někdejších art-hlukových experimentů a logicky nechtěl ani opakovat folkrockové mantry s novou kapelou. S Chelsea Light Moving se mu velmi elegantně podařil návrat k jisté dřevní syrovosti, aniž by šlapal ve vlastních stopách. Zůstal sám sebou a přitom nabídl posluchačům novou tvář své tvorby. Něco, co se hudebníkům po pětatřiceti letech aktivní kariéry nedaří obden.

Chelsea Light Moving – s/t (Matador Records, 2013)