Cherry Bomb je Tylerův blázinec, kde vládne chaos

20. duben 2015

On Air

Kalifornský rapper Tyler, The Creator už dávno není nejznámější personou gangu Odd Future, protože v posledních letech svého šéfa skvělými deskami zastínili Earl Sweatshirt i Frank Ocean. Tyler ale svoji kariéru rozhodně na hřebíček pověsit nehodlá a na své čtvrté studiové desce Cherry Bomb přitakává své maniakální imagi, která ho v počátcích Odd Future proslavila nejvíc. „Říkají o mně, že jsem šílenec. A to je pro mě jenom dobře,“ prohlašuje ve skladbě Smuckers hostující Kanye West, a jako kdyby tím dal Tylerovi radu, co dělat s kariérou. Po maniodepresivních albech Goblin a Wolf je čtyřiadvacetiletý rapper na Cherry Bomb zase za rapového výtržníka se sklony k anarchii.

Pro začátek stojí za připomenutí, že Odd Future nebyl nikdy čistě hudební kolektiv, ale jeho zájmy byly rozprostřeny jaksi multimediálně – od klipů po internetový trolling. Proto je vlastně celkem omezující považovat Tylera jen za rappera, když je ve skutečnosti spíš komikem, který udělal ze svého života nekonečnou show. Cherry Bomb je tak lepší brát jako desku komediálního žánru, třeba proto, že by se u ní jinak posluchač mohl zbláznit. Hodinový chaos s nesmyslně zmixovanými i nedodělanými tracky, sametovými soulovými pasážemi i momenty psychotických výbuchů je prostě lepší nebrat příliš vážně. A po minulých, dost somnambulních nahrávkách je to pak i docela zábava, čemuž pomáhají i mnozí hosté velkých jmen – k Westovi se v Smuckers přidá ještě další rapový maniak Lil Wayne a v dalších skladbách najdete také Schoolboye Q, Charlieho Wilsona, zpěvačku Kali Uchis nebo Pharrella Williamse.

Posledně jmenovaný nahradil v panteonu Tylerových osobních bohů Eminema. Hned první skladba Deathcamp je odkazem na kapelu N.E.R.D., s níž Pharrell fúzoval černé styly s rockem. I následné tracky Buffalo a Pilot stojí na rockovém drivu, zatímco Find Your Wings nebo F*cking Young / Perfect zase pro změnu těží z odkazu Pharrellových pop-soulových produkcí. Je ale třeba dodat, že originálu se Tylerovy verze zdaleka nerovnají a mají spíš rozměr dobře míněných parodií. To je nakonec celý on, místo silných nápadů a studiové profesionality dává přednost provokaci a náhodným impulzům – Buffalo zní jako dva tracky puštěné přes sebe a v The Brown Stains a Keep Da O’s utápí svůj rap v blátivém mixu. Co ale čekat jiného od mladíka, který se proslavil anarchistickými výstřelky.

Cherry Bomb je tak nakonec deska, na které je Tyler, The Creator poprvé úplně za sebe – za výtržníka, který vsází víc na intuici než na rozum a nad skladbami patrně tráví podstatně méně času než nad propracovanými klipy, které k nim natáčí. Co na tom, že tempo s ním už tentokrát budou držet jen ortodoxní fanoušci? Tyler je už dneska víc kult než pop. A to je dobré před vstupem do blázince jménem Cherry Bomb vědět.