Chicagské rapové naděje Mick Jenkins & Tink těsně před vrcholem

Svým poetickým klipem ke skladbě Jazz, ve které se chicagský rapper Mick Jenkins pomocí metafory vody vyjadřuje k současné společenské situaci v afroamerických ghettech, loni definitivně potvrdil svoji pozici jednoho z největších talentů současného rapu. Trvalo to víc než tři roky, to je totiž doba, která uplynula od jeho první neoficiální nahrávky – ale teprve mixtape Water[s] ale oslovila masové publikum i kritiky. Recept byl jednoduchý, na rozdíl od revivalisty Joeyho Badasse, který na Water[s] hostuje, pobral Mick Jenkins spoustu originality v projevu i v produkci. Jeho schopnost hrát si se slovy a zároveň klást důraz na obsah připomíná legendárního Big Puna, delikátní beaty postavené na samplech živých nástrojů a drobných elektronických zvucích zase znamenají výrazný a osvěžující úkrok od současných trendů.

Jenkins se teď může výraznou debutovou deskou s přehledem posunout k vrcholu nezávislého rapu, dává si ale na čas. Před vydáním debutu se ještě rozhodl vyšroubovat očekávání na maximum a předložit fanouškům půlhodinové EP Wave[s]. Jenkins si na nahrávce dál drží svoji image toho chytřejšího rappera, který chce, podobně jako třeba Lupe Fiasco, posluchačem zatřást a donutit jej vidět společnost v patřičných kontextech. Neznamená to ale, že by Jenkins postrádal groove – skladba Slumber, ve které hostuje trumpetista Donnie Trumpet a která by se neztratila třeba na chystané nové desce Franka Oceana, patří k vrcholům alba. To samé se dá říct i o starším singlu P’s & Q’s nebo tracku Your Love, ve kterém Jenkins překračuje hranice rapu a míří někam k současnému R&B.

Podobně rozkročená je i další chicagská naděje, rapperka Tink, která letos uhranula posluchače nejenom dvojicí skvělých singlů Million a Ratchet Commandments, ale třeba i hostováním na výborné debutové desce klubových futuristů Future Brown. Dvacetiletá chráněnka Timbalanda zatím jako by nevěděla, jestli chce rapovat nebo zpívat R&B, což je ale pro posluchače skvělá zpráva – jaksi mimochodem tak totiž vytváří poměrně unikátní zvuk, ve kterém se potkává naštvanost M.I.A. a silné melodie Beyoncé.

Tink – Winter’s Diary 3 |foto: Self Released

Její aktuální release má podobu třetího dílu mixtape Winter’s Diary a představuje Tink v podobě sebevědomé R&B zpěvačky, která se nebojí přirozeně přecházet do rapu a je obklopená relevantními producenty. Spíš jako starší guru se v jednom tracku coby producent objevuje Timbaland, jinak zvuk táhne DJ Wes nebo Cookin Soul. Singlové parametry má především závěrečná skladba Afterparty, za kterou by se nemusela stydět ani Rihanna v největší formě. Stejně jako Mick Jenkins má ale Tink to hlavní teprve před sebou – obě dvě debutové desky by měly vyjít ještě letos.

Tink – Winter’s Diary 3 (download najdete zde)
Hodnocení: 75 %

Mick Jenkins – Wave[s] (Free Nation, 2015)
Hodnocení: 75 %