Damon Albarn v Berlíně: Ještě nejsme roboti

2. červenec 2014

Po vydání první sólové desky Everyday Robots, která sklidila masivní ohlas u fanoušků i kritiky, následuje celosvětové turné s doprovodnou kapelou The Heavy Seas. V pondělí 30. června vystoupil Damon Albarn v berlínském klubu Astra Kulturhaus. A podařilo se mu dostat publikum do davového šílenství, které přehlušilo právě probíhající fotbalový zápas promítaný na zahrádce klubu.

Sólová dráha frontmanovi několika kapel vlila novou krev do žil. Poté co po dlouhé odmlce s Gorillaz i Blur ventiloval své kreativní nutkání v různorodých jednorázových projektech, se nyní poprvé rozhodl vystupovat sám za sebe. Výsledek? Sklízí ovace nejen za letošní studiovou desku, ale soudě podle včerejšího koncertu také za profesionální a odzbrojující živá vystoupení, na kterých ztvárňuje snad všechna alter ega z předešlých projektů v jednom: je zároveň mistrným písničkářem, rockovou hvězdou, stand-up komikem, zdatným instrumentalistou a zpěvákem i přemýšlivým pozorovatelem.

Doprovodnou kapelu The Heavy Seas tvořili kytarista, bubeník a kytarista s klávesistou, ke konci se přidal i jeho dvorní sbor. Už od úvodní písně Lonely Press Play dokázal Albarn skloubit sebejistotu a bezprostřednost i drzý kukuč „kluka z Essexu“ a zkušenou polohu vyzrálého hudebníka. Na rozdíl od koncertů s kapelami byl poprvé sám za sebe a nechal nás zahlédnout útržky ze svého života. To ale neznamená, že hrál výhradně ze svého nového počinu, přestože z Everyday Robots zaznělo bezmála vše. Do setlistu zařadil i pět skladeb od Gorillaz (včetně El Mañana a hitu Clint Eastwood), dvě od Blur a The Good, the Bad and the Queen i skladbu Poison z kolaborace Rocket Juice & The Moon.

03112269.jpeg

Hlavním tématem Everyday Robots je pozorování tendencí současné, na technologiích závislé společnosti, která zahrnuje přístroje čím dál těsněji do našeho běžného života, a toho, jak se tím mění naše prožívání a vztahy. Pro svůj berlínský koncert Albarn vybral tematicky související skladby, ať už se jedná o balady Tomorrow Comes Today („The digital won't let me go“) a Slow Country, nebo Out of Time.
Jeho starší kousky se přirozeně spojily s těmi současnými a vytvořily konzistentní, převážně melancholický celek, který namísto fňukání působil jako hudební deník plný zápisků, fotografií a videí. Spolu s Damonem jsme listovali napříč nejen jeho hudební kariérou, ale i životem, dojmy a hloubáním nad vztahy (Hostiles, You and Me, Poison), společností (Everyday Robots, Kingdom of Doom a Three Changes od The Good, the Bad and the Queen, B-side skladba All Your Life od Blur), dětstvím (Hollow Ponds).

Publiku chvíli trvalo, než se uvolnilo a začalo na hudbu intenzivně reagovat. Rozený extrovert Albarn se ale nenechal odradit a nadšený dav nakonec visel na každém jeho slovu a nechal sebou s radostí po zbytek koncertu zmítat podle toho, jak Albarn zavelel. Když si žádal co nejhlasitější řev, Astra se otřásala v základech. Když zpíval v absolutním tichu intimní skladbu, davový zpěv umocnil atmosféru na druhou.

I přes ironii okamžiku, kdy si několik účastníků fotilo dění na pódiu při skladbě Photographs, byl včerejší koncert důkazem, že si stále dokážeme intenzivně užít zážitek teď a tady, bez HD monitoru nebo makro zoom objektivu. Namísto lesa rukou s iPhony a fotoaparáty se totiž ruce návštěvníků vlnily, luskaly a divoce tleskaly. Publikum tak Albarnovi ukázalo, že k citu prostým robotům máme díky bohu ještě stále daleko. A on nám dal jasně najevo, že sám rozhodně nepatří do starého železa a dokáže nás hudbou za jeden koncert naplnit více než celý jeden festivalový line-up.

Damon Albarn and The Heavy Seas
30. 6. 2014, Astra Kulturhaus, Berlín

autor: Zuzana Friday Přikrylová
Spustit audio