Domácí scénu obohatil silný a naléhavý debut. Běžte, Dalekko vás stejně doženou
Posluchačům Radia Wave bude jméno kapely Dalekko povědomé, zvláště pokud loni sledovali náš pořad Startér. Přestože v soutěži nakonec dvoučlenný projekt nezvítězil, singlem Nechoďte ještě spát si získal fanoušky napříč redakcí i mimo ni. Džian Baban a Pavel Sajner se před dvěma lety sešli nad svými nápady a velmi brzy měli i první nahrávku. Očekávaná deska Neběžel jsem tudy? vyšla vlastním nákladem minulou neděli.
Na eponymním EP si oba parťáci z Dalekko vyzkoušeli spolupráci a vzhledem k tomu, že všechny tři písně dopadly na výbornou, rozhodli se pokračovat dál a natočit dlouhohrající debut. Malou komplikací by pro Dalekko mohlo být to, že vznikli jako studiový projekt bez jediného odehraného koncertu a nikdo moc neví, co naživo očekávat. V souvislosti s křtem první desky Neběžel jsem tudy? ale kapela uklidňuje fanoušky, že na živé hraní velmi brzy dojde, a to v rozšířené sestavě.
Kdo si pustil debut den po vydání, mohl tematicky vplout do úvodní písně Pondělí, která na ploše pěti minut ukazuje, proč jsou Dalekko černým koněm na české scéně. Jako by svou intenzivní lyrikou zaplnili prázdné místo a zničehonic vytáhli Excalibur z kamene. Naléhavý text, který zůstává křehkým, i když aranže přitvrzují, táhne nahoru i zmíněný singl Nechoďte ještě spát, v němž Dalekko ze solidarity podávají ruku všem introvertům, kterým osobní běsy nedovolí v klidu usnout.
Stejně jako Kittchenovi, Květům nebo Prodavači se i Dalekko daří dostat do svých písní příběhy a myšlenkové pochody antihrdinů, jejichž plakát by si děti nepověsily ani na půdě na chalupě. Životní ztroskotanci i kapitáni, kteří nedrží kormidla pevně v rukou, mají v tvorbě Dalekko ústřední roli a přes svá lidská pochybení (nebo právě díky nim) působí velmi sympaticky.
Originalita nahraného materiálu je místem, které by mohlo vyvolat ostrou diskusi. Sajnerův vokál, melancholický tón většiny tracků a žesťové aranže staví Dalekko do pozice vylepšené verze Richarda Krajča a kapely Kryštof. Apatické skladby Stroje a Stěny zase připomenou to nejlepší od post-hudby. Dalekko si ale nekladou za cíl objevovat bílá místa na hudební mapě, jejich největší zbraní je právě naléhavost a přirozený důraz na intimní témata. Navíc díky přístupným, k popu směřujícím písním mají šanci dotáhnout to opravdu daleko. Úspěch kapely Zrní před pár lety totiž ukázal, že i české publikum má zájem o chytrý mainstream.
Hodnocení: 85 %
Dalekko – Neběžel jsem tudy? (vlastním nákladem, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
