Dvě tváře profesionálních trollů Death Grips
Těžko uvěřit, že v dubnu to budou teprve čtyři roky, co Death Grips debutovali svou mixtape Exmilitary. Od té doby stihli vydat pět dalších desek, naštvat několik labelů, promotérů i fanoušků a taky se několikrát rozpadnout a dát dohromady. Death Grips kolem sebe vytváří chaos s takovou důsledností, že není těžké je rovnou obvinit z profesionálního trollingu. V této tradici pokračují i s dvojalbem The Powers That B, které vydali na půlky a souběžně ho propagují jako svou labutí píseň i comeback. Zatímco první polovinu Niggas on the Moon vypustili zdarma už vloni v červnu, druhá nazvaná Jenny Death doplňuje komplet The Powers That B na dvojalbum, jež vychází oficiálně na konci března.
Death Grips byli vždycky synonymem průniku rapu a punkové energie, Niggas on the Moon mají nicméně blíže k experimentální hudbě. Bubeník a beatmaker Zach Hill tady totiž míchá chaotické ADHD beaty se samply s hlasem islandské zpěvačky Björk, s kterými většinu času zachází jako s perkusivními instrumenty. A do tohoto abstraktního zvukového guláše ještě maniakální MC Ride sype svoje rapové kuplety. Je to hodně divný mišmaš, kterým Death Grips rozhodně potvrzují svůj status konfrontační kapely, která se odmítá zastavit na jednom místě, nicméně to celé působí dojmem jakési slepé uličky.
To v Jenny Death jsou Death Grips tak, jak je známe a máme rádi – agresivní, naštvaní a zběsilí. Trio tady v polovině skladeb doplňuje kytarista Nick Reinhart z mathrockové kapely Tera Melos a jeho riffy dodávají kapele ještě našláplejší zvuk. Death Grips nikdy neměli tak blízko k punku jako v I Break Mirrors with My Face in the United States nebo Turned Off. Na kapelu, která se vyžívá v surových výbuších energie, jsou tady ale překvapivě dlouhé a rafinovaně strukturované skladby. Epická On GP s několika změnami tempa a nálad je něco jako jejich Highway to Heaven nebo Paranoid Android.
The Powers That B těžko hodnotit jako jednu desku – obě poloviny od sebe dělí osm měsíců a nemají spolu vlastně vůbec nic společného. Nápad spojit v jeden release asi nejhorší a dost možná nejlepší desku Death Grips tak nejspíš bude jen další kapitolou z jejich profesionálního trollingu. Že bychom se ale s triem ze Sacramento někdy nudili, to si rozhodně stěžovat nemůžeme.
Hodnocení: Niggas on the Moon – 40 % / Jenny Death – 90 %
Death Grips – The Powers That B (Harvest Records, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
