Einstürzende a jejich konceptuální žalozpěv nad první světovou
Na pražském koncertě Einstürzende Neubauten, který se konal 15. listopadu, jsem – ač nerad – chyběl. Z očitých svědectví ale vím, že část fanoušků nebyla nadšena skutečností, že Blixa Bargeld a spol. místo obvyklého písňového setu plného hitů předvedli zbrusu nový, převážně instrumentální osmdesátiminutový program. Přídavkem sice byl hit, ale z repertoáru Marlene Dietrichové.
Není to poprvé, co Neubauten pracovali mimo písničkovou oblast – vzpomeňme na přibližně dvacet let stará divadelní představení Hamletmaschine a Faust:: Mein Brustkorb : Mein Helm a spolupráci s taneční skupinou La La La Human Steps. Po přelomovém albu Silence is Sexy se z Hroutících se novostaveb ale stala – s trochou nadsázky – kulturní instituce a zároveň představitelé inteligentního popu pro dospělé. Zůstávají skupinou s jedinečným hudebním jazykem, intelektem a bezchybnou organizací, řadová alba vydaná po roce 2000 ale byla poměrně předvídatelná a nesla se v duchu již zmíněného Silence.
Pokusy o vymanění se z područí vydavatelství Mute, rozjezd vlastní značky Potomak a organizování sdružení supporterů dopadly tak napůl. Kapela sice na vlastní značce znovuvydala celý svůj dosavadní katalog, od Mute se ale – domnívám se, že kvůli možnostem distribuce – zas tak úplně neodtrhla. Projekt kapelní internetové „reality show“ sice předběhl dobu, ta jej ale brzy dohnala. A potřeba krmit platící supportery každý měsíc novým albem vedla k pozoruhodným, přece jen však poněkud uspěchaným deskám ze série Musterhaus a ke kolekci Jewels. A tak považuji album Lament za významný počin v kapelní diskografii už proto, že nejde o písňové dílo, přitom se ale jedná o důkladně promyšlený, do detailu realizovaný projekt, na kterém Neubauten vyzkoušeli leccos nového.
Podle prohlášení kapely nemá být Lament považován za řadové album, ale za studiovou reinkarnaci divadelně-hudebního představení, které Einstürzende Neubauten vytvořili na zakázku patnáctitisícového belgického města Diksmuide a kterým připomněli sto let od vypuknutí první světové války. Práce to prý byla nejednoduchá především pro Blixu Bargelda, který vůbec poprvé musel psát o něčem jiném než o sobě. S trochou škodolibosti lze dodat, že snad právě proto je na albu tolik instrumentálních skladeb, coververzí a adaptací a jen jedna typicky neubautenovská písnička se vším všudy, dojemná sedmiminutovka How Did I Die?.
Jinak ale Blixa a spol. přistupují k tématu s tradičně obdivuhodným konceptualismem: úvodní hlukový kus je realizací partitury sestavené z grafů znázorňujících, kolik procent z HDP válčících států v průběhu konfliktu polykalo ministerstvo obrany. Třináctiminutový kus nazvaný prostě 1. světová válka je zase rytmickým tancem pro plastové roury, v němž každá roura znamená jeden stát a každá doba v taktu představuje jeden den války. Jednotlivé roury se samozřejmě přidávají podle toho, kdy která země do války vstoupila. Do třetice – zhudebněn je i rok 1918. Číslice letopočtu, kdy první světová válka skončila, tvoří spirálovitou rytmickou páteř titulní skladby. A nebyli by to Neubauten, kdyby na albu nepředstavili nový hudební nástroj z dílny kapelního vynálezce NU Unruha: tentokrát jde o harfu se strunami z ostnatého drátu.
Již zmíněný vypůjčený materiál je několikerého druhu: německá verze evergreenu Řekni, kde ty kytky jsou, mash-up anglické a německé hymny, zhudebnění telegramů, které si vyměňovali pruský císař Vilém a ruský car Mikuláš, vlámsky zpívané básně Paula Van Der Broeka, jedno satirické kabaretní číslo o tom, že druhá světová válka je přímým potomkem té první, a konečně adaptace písní pluku přezdívaného Harlem Hellfighters, prvního amerického zcela černošského regimentu, který proslul svou neporazitelností i tím, že díky němu, jak se zdá, Evropa poprvé slyšela jazz.
Každé nové album Einstürzende Neubauten je událostí a nejinak je tomu i v případě Lamentu, díla, na němž skupina zase jednou vykročila novým směrem.
Hodnocení: 90 %
Einstürzende Neubauten – Lament (BMG, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
