Flashback: Dvě poloviny slavného dvojalba „hiphopových Beatles“ OutKast zestárly různě
V únoru 2004 obdrželi OutKast jako vůbec první hiphopoví interpreti v historii cenu Grammy v té nejprestižnější kategorii – album roku. Vítězství v konkurenci The White Stripes či Justina Timberlakea navíc nebylo vůbec překvapivé – jejich počin Speakerboxxx / The Love Below sbíral jednohlasnou chválu kritiky, která dokonce psala o jednom z nejlepších dvojalb vůbec.
Deska také sklízela komerční úspěch – dva singly vyšplhaly na čelo amerického žebříčku a kompaktu se prodalo přes pět milionů kusů. (A protože šlo o dvojalbum, tak OutKast dokonce obdrželi diamantovou desku za překročení desetimilionové hranice, což se v novém tisíciletí povedlo už jen dvěma dalším nahrávkám.) OutKast byli na vrcholu a Grammy to jen stvrdila.
Kvůli neprůstřelné albové diskografii i důležitosti pro žánr se OutKast tehdy dokonce přezdívalo „hiphopoví Beatles“ a jejich pátý studiový počin byl oslavován jako jejich Bílé dvojalbum – experimentální majstrštyk a důkaz jejich výjimečnosti. Stejně jako Lennon a McCartney pracovali Big Boi a Andre 3000 už každý na vlastním hudebním písečku, a výsledné dvojalbum tak tvoří dvě nezávislé desky. A zatímco Big Boiův příspěvek Speakerboxxx byl ve své době víceméně přehlížený, Andreho polovina The Love Below sklízela všeobecné nadšení.
Na ní byl ke slyšení obří rádiový hit Hey Ya! a hlavně byla deska zabalená do příběhu umělecké výpovědi úspěšného rappera, který byl unavený ze své kariéry a chtěl si vyzkoušet něco úplně nového. Andre 3000 místo rapu zpívá, hiphopové beaty nahradilo R&B, jazz, folk nebo soul a rapperskou pózu vystřídala výstřednost a psychedelické výlety. To všechno dalo dohromady něco, co kritika prostě nemohla nemilovat. Když si ale The Love Below pustíte s odstupem těch dvanácti let, tak dost možná jako já zjistíte, že je to dost nevyrovnaná kolekce, která rovným dílem střídá úspěšné pokusy a rozpačité omyly, které ospravedlňuje jen Andreho ambice dojít tam, kde ještě nikdy nikdo nebyl.
Andre 3000 je předně o dost horší zpěvák než rapper a vydržet hodinu s jeho monotónním hlasem kopírujícím všechny myslitelné triky z repertoáru Prince je výkon sám o sobě. Druhým hříchem je nestřídmost – i když se mu občas podaří přijít s neotřelým nápadem, naprosto nesmyslně ho natahuje na časový rozsah, který ze svěžího popového materiálu na tři minuty dělá otravnou jízdu na kolotoči. Roses s poněkud diskutabilním refrénem („Růže voní jako hovínka“) má šest minut, Vibrate s instrumentálním podkladem puštěným pozpátku mučí posluchače ještě o půl minuty déle a v podobném čase se pohybuje i uspávací balada Prototype s nekonečnými kytarovými sóly. Z minimalistických podkladů navíc trčí fascinace nahrávacím softwarem ProTools, který dodal desce poněkud nevýrazný zvuk. A pak je tu ještě drumandbassový remix My Favourite Things, dost možná největší svatokrádež v historii černé hudby.
Speakerboxxx zestárl podstatně lépe. Možná je to tím, že oproti experimentujícímu The Love Below zní v podstatě tradicionalisticky – Big Boi zde skládá svoji poctu jižanskému hip hopu, do kterého patří šťavnatý funk i elektro beaty. V tom je Speakerboxxx destilací toho nejlepšího z prvních čtyř desek OutKast, ale citelně tady chybí Andreho rap, který dvojici vždycky vyděloval ze zástupu podobných projektů. Na druhou stranu tady Big Boi nalinkoval budoucnost hip hopu, aniž by k tomu potřeboval futuristické berličky – pilotní singl GhettoMusick předznamenává míchání rapu a elektronické hudby, na které došlo ke konci dekády, Bust a Flip Flop Rock představuje světu Killer Mikea, současného rapového krále, a funkem nasáklé tracky jako Unhappy nebo The Rooster by klidně mohly být předvzorem funkového revivalu z poslední desky Kendricka Lamara.
V hiphopových médiích se poslední roky hodně píše o nové vlně atlantského rapu reprezentované jmény jako Future, ILoveMakonnen, Young Thug nebo Waka Flocka Flame, která často dostává přívlastek „weird Atlanta“ – divná Atlanta. Výstřednost nahrávek jmenovaných rapperů ale paradoxně odkazuje spíše k Big Boiově polovině slavného dvojalba či jeho následným sólovkám než k Andremu, který byl vždy považovaný za toho divnějšího z dvojice. Jenže na chaotickou kreativitu The Love Below jaksi není čím navázat.
Po čtyřech fantastických deskách, kde fungovala chemie, byla dvojice sólových počinů Speakerboxxx / The Love Below hřebíčkem do rakve jedné z nejúspěšnějších rapových skupin. Smrt OutKast potvrdil rozpačitý film a soundtrack Idlewild, po kterém už přišel jen nedávný koncertní comeback. Zatímco Big Boi se odrazil k úspěšné sólové kariéře, Andre 3000 se až na hrstku hostovaček hudbě úplně vzdálil. Ačkoliv OutKast natočili lepší desky, je Speakerboxxx / The Love Below pořád pozoruhodnou připomínkou časů, kdy hip hop přepisoval paradigmata popu. Jen důležitost obou částí dvojalba se za dekádu a něco prohodila.
OutKast – Speakerboxxx / The Love Below (Arista/Universal, 2003)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
