Flume na novince Skin ukazuje, že i komerční EDM může být divné

Na téhle scéně se ale na zásluhy nehraje a čtyřiadvacetiletý Harley Streten ze Sydney stojí o čtyři roky později před nelehkým úkolem navázat na svůj vlivný debut. Jeho očekávaná druhá studiová deska Skin naštěstí není jen výsledkem rovnice úspěšný debut plus steroidy slávy. Tedy vlastně je, ale také mnohem víc.

Když Flume vystřelil ke hvězdám, nevydal se tradiční cestou superproducentů, kteří se nechají najímat popovými celebritami. Vydal kolaborativní EP Lockjaw se soulovým zpěvákem Chetem Fakerem, udělal několik remixů (Lorde, Disclosure, Arcade Fire), ale své služby poskytl vlastně jen letos dvojici AlunaGeorge (skladba I Remember). Jinak se soustředil na práci na své druhé studiové desce. Loňský singl Some Minds na albu nenajdete, hned následující Never Be Like You s kanadskou zpěvačkou Kai už mu ale zajistil první americký hit v Top 50 i australské číslo jedna. O tom, kam má talentovaný mladík ze Sydney teď namířeno, ostatně svědčí i seznam hostů desky, kde převažují američtí interpreti, od Vince Staplese přes Vica Mensu až po Becka.

Ve Flumeho hudbě má místo elektronika, hip hop i soul a patnáct tracků z nové desky se dá jednoduše rozdělit na tyto tři skupiny – přímočaré beatové instrumentálky, agresivní tracky s rappery a R&B pop vesměs s ženskými vokály. Zatímco první jmenované mají úlohu koření a atmosférických spojováků, největší pozornost se bude určitě věnovat trackům s vokalisty. Smoke & Retribution, Lose It nebo You Know těží z aktuálního trapového soundu, ale v zástupu žánrovek je poznáte. Flume nijak nepopírá, že dělá v podstatě komerční EDM, ale zároveň disponuje zvláštním smyslem pro neobvyklé dramatické momenty. Ještě patrnější je to u skladeb s vokalistkami – zatímco Numb & Getting Colder, Say It a Like Water jsou vlastně klasické popové tracky s neobvyklými efekty, dva příspěvky z konce desky – skladby Take a Chance s Little Dragon a Innocence s AlunaGeorge spadají do škatulky epické future garage.

Flume s deskou Skin |foto: Future Classic

EDM poslední roky ovládlo hitparády, ale zatímco Calvin Harris nebo Diplo hledají cestu nejnižšího společného jmenovatele, Flume nikdy úplně nepopřel své kořeny v žánru wonky a nebojí se komerci infikovat různými divnostmi. Na Skin vystřídal soul svého debutu za svalnatý hip hop, jako celek deska nedrží moc dobře pohromadě, ale v kategorii producentských alb nemá za poslední roky konkurenci. Tam, kde Hudson Mohawke, Disclosure nebo třeba SBTRKT s druhými deskami selhali, zvládl Flume svůj druhý pokus suverénně. Laťka se posouvá zase o něco nahoru.

Hodnocení: 85 %Flume – Skin (Future Classic, 2016)