Ghostpoet dal do pohybu bluesový paradox a nahrál své nejsilnější album

6. březen 2015

On Air

Poté co Obaro Ejimiwe alias Ghostpoet absolvoval mediální studia na univerzitě v Coventry, začal se jeho život točit v kruhu. Přes den trpěl v callcentru nebo vestě sekuriťáka a těšil se na „padla“, aby se po večerech mohl věnovat něčemu smysluplnějšímu – skládání hudby a pilování beatů. Jeho výjimečnosti si po vydání EP The Sound of Strangers v roce 2010 všimli redaktoři deníku The Guardian, jeho potenciál ale explodoval až na čerstvé, třetí desce Shedding Skin.

Už na debutu Peanut Butter Blues & Melancholy Jam dokázal Ghostpoet smíchat vlivy narkotického trip hopu, outsiderského rapu a postdubstepové pochmurnosti, aby získal originální výraz. Vyhmátl slepé místo na britské hudební mapě a vysloužil si nominaci na Mercury Prize. Ze sprintu ale na druhém albu Some Say I So I Say Light přešel do kulhavé chůze. Dva roky stará deska naznačila, že se Ghostpoet ubírá novým směrem – skrze utlumené beatové opiáty si cestu na povrch prorazily akustické aranže.

Spolupráce na charitativní nahrávce projektu Africa Express Ejimiwemu přinesla přátelství s Brianem Enem. Ten Ghostpoeta definitivně přesvědčil, aby třetí desku postavil na živých nástrojích. Hlavním inspiračním zdrojem prý ale byly koncerty interpretů, kteří na pódiích prezentují úplně jiný zvuk než ve studiích.

„Vím, kdo jsem. A rapper nejsem,“ ohradil se Ghostpoet vůči fádním nálepkám hudebních publicistů. Vymyká se, rapuje i zpívá zároveň, a to dokonce v rámci jednotlivých veršů či slov. Je to však něco docela jiného, než když američtí rappeři objevili „árenbíčkové“ refrény. Ghostpoetův „rapozpěv“ má v písních X Marks the Spot, Shedding Skin nebo That Ring Down the Drain Kind of Feeling blízko k éře, kdy byly pokusy s rytmizovanou řečí ještě doménou bluesmanů. Velkou roli navíc na albu hrají zvonivé kytary. Dvaatřicetiletý endemit si ale našel prostor i pro uvolněnější skladby, jako Be Right Back, Moving House nebo Nothing in the Way.

Ghostpoet – Shedding Skin |foto: Play It Again Sam

Shedding Skin je paradoxní bluesovou deskou v úplně jiném duchu, než jsme navyklí rozeznávat. Ghostpoet staví atmosféru alba na hlubokém, v jednom kuse se zajíkajícím vokálu, který pluje po hypnotických plochách doprovodné kapely. Album postrádá klasické houpavé rytmy i dvanáctitaktové schéma, ale čím víc popírá žánr po formální stránce, tím víc Ghostpoet posiluje bluesový charakter uvěřitelností emocí i textů.

Hodnocení: 85 %
Ghostpoet – Shedding Skin (Play It Again Sam, 2015)