G.L.O.S.S. vyřvávají do světa, jaké je to být transgender holkou v hardcoreové kapele

„Žijeme, i když se ptáme proč, žijeme s tímhle traumatem uzamčeným uvnitř. Bojujeme proti tomu nutkání umřít,“ vyřvává zpěvačka Sadie Switchblade na pětiskladbovém EP Trans Day of Revenge. Nahrávka vyšla jenom den po masakru v orlandském gay klubu, kde zemřelo 49 návštěvníků a dalších 53 bylo zraněno. Vydání bylo plánované až o něco později, ale při sledování zpráv se rozhodla kapela tvořená několika transgender členy dál nečekat. Nekompromisní naštvaný vokál, agresivní kvazimetalové riffy a hardcore, který si bere to nejlepší z washingtonské tradice ztělesňované labelem Dischord – při poslechu aktuálního EP G.L.O.S.S., což je zkratka pro Girls Living Outside Society’s Shit, se na vás během sedmi minut spustí zuřivý blitzkrieg. Své texty při živých vystoupeních převádí v praxi, vytváří tak inkluzivní prostor.

Kapela navazuje na queercoreovou scénu, která se rodila v 80. letech po boku femipunkového hnutí riot grrrl. Hardcore punk měl být postavený na solidaritě a toleranci. Jenomže to tak nebylo vždycky, jak poznamenali tvůrci fanzinu JDs režisér Bruce LaBruce a G. B. Jones v článku pro respektovaný oběžník Maximum Rock’n’roll v roce 1989. Kritizovali obě subkultury, ať tu LGBT, nebo punkovou. LaBruce a Jones cítili, že tam, kde by měla být pospolitost, nečeká nic jiného než segregace pohlaví. Článek se stal základním kamenem pro queercore.

G.L.O.S.S. – Trans Day of Revenge|foto: self-released

V 90. letech pak založil Matt Wobensmith label Queercorps a ke konci desetiletí se taky začal připravovat festival Homoagogo v Olympii, kde působily kultovní značky jako K Records nebo Kill Rock Stars a kam se G.L.O.S.S. přesunuli z Bostonu. Queercore nikdy úplně neprorazil do mainstreamu, v současnosti se k němu hlásí třeba zpěvačka legendárních Against Me! nebo kapela Limp Wrist a silná scéna existuje v tradičně liberálním Švédsku. Odkaz queercoreu ale silně zarezonoval v médiích díky Michaelu Jr. Quattlebaumovi vystupujícímu jako rapperka Mykki Blanco, který společně s dalšími nechal rozplynout představu rapujících alfasamců. To bylo ještě předtím, než se na titulní straně magazínu Vanity Fair objevila Caitlyn Jenner, než časopis Time prohlásil, že další výzvou pro ochránce lidských práv budou transgenderová témata, nebo než zpěvačka ANOHNI, dříve známá jako Antony Hegarty, natočila oslavované album Hopelessness.

„Zpívat v G.L.O.S.S. je něco jako stát se superhrdinkou,“ řekla Sadie Switchblade pro Bitch Media minulý rok. Jako by se z nahromaděného celoživotního utrpení a odcizení stala mocná zbraň. Útočník v Orlandu vytasil opravdovou zbraň. Deník New York Times po masakru zveřejnil příběhy lidí, kteří se po prvotním ostychu začali hrdě hlásit ke své sexuální orientaci a identitě. G.L.O.S.S. násilí na novém EP, na jehož obalu se vedle sebe objeví rtěnka i vystřelovací nůž, přetavují do hluku. Snad někomu taky dodá odvahu. „Řveme, abychom dali věcem smysl. Žijeme,“ křičí na nahrávce Sadie Switchblade.