How To Dress Well se zklidnil. Teď dělá průvodce popovými fetiši

Když Tom Krell vydával v roce 2010 debutové album Love Remains, málokterý publicista nevyužil možnost zmínit, že zpěvák a producent se kromě resuscitování R&B a jeho kombinování s ambientem věnuje i studiu filozofie. Tehdy Krell zkoumal téma lásky, zatímco teď, tedy o šest let a tři desky později, dokončuje doktorát a studuje koncept nihilismu. Ten uvozuje jednoduchou myšlenkou – přestože pro současné lidstvo je Bůh mrtvý, stále pokračujeme ve skládání hudby a malování obrazů a stále znovu se zamilováváme, navzdory tomu, že nic z toho nemá žádný hlubší smysl. Krell z toho vyvozuje, že hodnoty jako umění a láska můžou existovat samy o sobě a žádný vyšší smysl ani nepotřebují.

Všechno je to samozřejmě podstatně složitější, Tom Krell v rozhovoru pro Pitchfork sám přiznává, že spojitost mezi jeho akademickým zkoumáním a autorskou hudbou je jenom částečná. V kontextu jeho diskografie to ale celé funguje – aktuální album Care je zdaleka nejotevřenější a nejpřístupnější, skrývá v sobě nejméně tajemství a ani není nabité možnými interpretacemi. Existuje jenom samo pro sebe, bez zvláštního důvodu. Jeho hudba už není reakcí na ztroskotaný vztah, smrt nejbližšího přítele nebo zkušenost s vyrůstáním se sourozenci s Aspergerovým syndromem. Tom Krell už nedělá temné R&B, které pohřbívá emoce pod ambientní krustu. Už ani není hédonista – tuhle roli teď hraje The Weeknd, který toho Krellovi hodně dluží. How To Dress Well už je na konci své cesty od experimentátora k popovému zpěvákovi.

S dokonáním přerodu mu pomohli spolupracovník Taylor Swift, kytarista, skladatel a producent Jack Antonoff, boss dancehallového labelu Mixpak Dre Skull, kanadská ambientní hudebnice Kara-Lis Coverdale nebo DJ a producent CFCF, nikdo z nich ale na uhlazené nahrávce vlastně tolik slyšet není. How To Dress Well ve své nové hitové inkarnaci daleko víc připomíná třeba tepající indietronický projekt The Postal Service, to hlavně v prostřední dvojici tracků I Was Terrible a Anxious. Pilotní singl Lost Youth / Lost You zase dává úplně zapomenout na doby, kdy How To Dress Well vlastní hlas, a tedy i texty, skrýval pod sonické nánosy těžko rozklíčovatelných zvuků – tady najednou všechno sází na melodii a jednoduchý love song. Zároveň se tady poprvé objevuje osmdesátkové kytarové sólo, které by u kohokoliv jiného působilo nepatřičně. Tady je ale hodně přesvědčivé.

How To Dress Well – Care |foto: Domino Records

Tohle odhalení vlastního smyslu pro nekompromisní a neskrývaný pop by možná dopadlo špatně, kdyby Krell nebyl schopný všechno v pravý čas odlehčit. Stejně jako manýristické přivírání očí na koncertech vyvažuje anekdotickými promluvami v přestávkách mezi skladbami, i na desce jako by si v každý moment uvědomoval, že hranice mezi kýčem a popem je velmi tenká. Care tak častěji zní jako simulakrum osmdesátých a devadesátých let, které cíleně pracuje s vlastní umělostí a od kterého je jeho autor vzdálený – přibližuje se jenom svým hlasem. How To Dress Well vyvolává dojem, že se vlastním popovým fetišům občas vysmívá. Zároveň ale chce, aby si všechno akustické vybrnkávání a nablýskané oldfieldovské erupce posluchač užil s ním.

Pro vnímání celé desky je tentokrát nebývale důležitý čas, který člověk s Tomem Krellem v minulosti strávil. Pokud někdo sleduje jeho kariéru od úzkostných a opatrných začátků, musí optimistické a v něčem často konzervativně provedené skladby přijmout s určitou úlevou – jiné slovo ostatně třeba pro euforickou katarzi skladby Salt Song ani použít nejde. Výrazné narušování hranic mezi popem, R&B a experimentální hudbou už je dávno pryč. How To Dress Well není na Care přehnaně ambiciozní a už vůbec nemá v plánu vytvářet cokoliv objevného. Pořád mu ale zůstává jeden z nejvýraznějších hlasových projevů na scéně a především silný příběh, který je i v těch klidnějších kapitolách jeho kariéry dost nosný na to, aby utáhl nadprůměrnou popovou desku.

Hodnocení: 80 %
How To Dress Well – Care (Domino, 2016)