INTRO: Syrsko-americká skladatelka K Á R Y Y N boří hranice

Zatím poměrně krátká hudební kariéra syrsko-americké skladatelky a zpěvačky K Á R Y Y N by se podle jejích vlastních slov dala shrnout do několika zásadních momentů. Jedním je den, když se dozvěděla, že škola, kterou navštěvovala v Syrském Aleppu, byla vyhozená do vzduchu. Děs způsobený sledováním destrukce města, do kterého se plánovala v budoucnu vracet se svými dětmi, přetavila do mesmerického žalozpěvu, pojmenovaného jednoduše Aleppo.

Čtyřminutový track je doprovázen sestřihem VHS videí natočených během autorčiných cest do Sýrie. K Á R Y Y N se zde pohybuje na tenké hraně mezi citově vyděračským kýčem a uvěřitelnou zpovědí člověka, jemuž se před očima rozpadá domov. Autorce se ale velmi dobře daří se po celou dobu vyhýbat přílišnému melodramatu, a to hlavně díky chytré struktuře skladby. Pomalu plynoucí smyčky svého hlasu prohání efektovou jednotkou Kaoss Pad a tyto plochy staví do ostrého kontrastu s basovými syntezátory. Celou strukturu pak čas od času naruší beat, který si v pozdějších částech tracku vypůjčuje úryvky zpěvů a v glitchových ozvěnách narušuje sentimentální atmosféru vokálních melodií.

Odstup, který K Á R Y Y N mimo jiné dovoluje míchat found footage rodinných oslav a litanický zpěv v tracku Aleppo, je ostatně jedna z věcí, která ji vyděluje ze zástupu podobných experimentátorů a experimentátorek. Podobně je vystavený i další track ze self-released EPčka Quantum 11 nazvaný Purgatory, kde se montáž rodinných VHS videí propojuje s písňovou strukturou a takřka stadionovým refrénem. K Á R Y Y N jakoby ve své tvorbě nerozlišovala, co jsou postupy experimentální hudby a co už patří na pole popu. Sama o svém tvůrčím procesu říká, že dělá vizuální kompozice – obklopuje se systémem zvukových struktur, které spojuje spíše jako architekt než jako hudebnice.

Je s obdivem, jak obratně K Á R Y Y N přetavuje svůj eklekticismus do funkčních skladeb. Její přístup chvílemi připomíná Juliannu Barwick, jindy FKA twigs, v jejích dílech můžeme slyšet ozvěny syrsko-arménské hudební tradice a housu (Yanja) nebo třeba ohlasy vážné hudby 20. století, repetitivním Phillem Glassem počínaje a sbory Arva Parta konče (Moving Masses).

INTRO je nepravidelný seriál Radia Wave, ve kterém vám chceme představovat začínající a zatím nepříliš známé hudebníky a vycházející hvězdy aktuální popové i experimentální scény z celého světa.

Když K Á R Y Y N říká, že se jen snaží následovat radu, kterou jí dal berlínský producent Steve Nalepo, a to, aby se nevyhýbala divným spojením a našla tak svůj autorský hlas, je jasné, že jen tak neopakuje prázdné fráze. Jejího talentu si ostatně mimo jiné všimla už třeba i superhvězda Björk, která po shlédnutí opery Of Light v rozhovoru pro deník Guardian vypíchla toto dílo, na kterém K Á R Y Y N spolupracovala se Samanthou Ray, jako jednu z nejzajímavějších věcí, co v poslední době viděla. Pokud se K Á R Y Y N udrží na trajektorii vytyčené skvělým debutem Quanta 11, Björk určitě nebude poslední, koho si svým obratným mixem hudebních tradic podmaní.