Jak se vyrábí kazeta

5. květen 2014

Dříve narození posluchači Radia Wave si zřejmě nedokážou představit prožité mládí bez kazety. Hudebního nosiče, na kterém se skvěly často hudebně mizerně zkopírované, ale o to milovanější nahrávky. Jak se taková kazeta vyrábí? Jak se na její originální verzi dostává v továrně nahrávka? A jak to vůbec dnes s kazetovým trhem v České republice vypadá?

To jsou otázky, které jsem pokládal Jiřímu Mošnerovi z firmy ADK-Prague, která byla léta největším výrobcem nahraných kazet u nás, ale i Davidu Šmitmajerovi z labelu Ascarid, nadšenci nové generace milovníků tohoto nosiče.

Kazeta měla svého času nesporné výhody. „Kazetu si dáš do walkmana a jde s tebou životem. Je dobrá i do auta a to je ta její výhoda a kvůli tomu byla i vynalezena, aby člověk mohl poslouchat hudbu všude. Další výhodou byla možnost nahrávání a přehrávání. Z rádia, z vinylu, což byla často jediná možnost, jak se k nahrávkám dostat. Člověk pak mohl kazety už hoblovat od rána do večera,“ vyjmenovává výhody nosiče David Šmitmajer. „Všichni známe kazetu, nikdy nehrála optimálně, na druhou stranu, když se použily při výrobě chromdioxidové pásky, tak byla dynamika i frekvenční rozsah na velmi dobré úrovni,“ přidává argumenty Jiří Mošner.

Ale pojďme už k samotné výrobě. „Někdo přinese master, který se má naduplikovat na kazety. Ten je většinou digitální, a tak se musí převést na čtvrtpalcový magnetofonový čtyřstopý pás. Nahraný pás pak vložím do duplikační linky,“ odhaluje postup výroby David Šmitmajer. Až do tohoto momentu je poloprofesionální výroba a masová produkce kazet totožná.

02860977.jpeg

Zatímco Ascarid poté z originálního pásu začíná nahrávat na čtyři duplikační jednotky celkem 12 předem navinutých kazet najednou osminásobnou rychlostí, čísla u plně profesionální linky ADK-Prague jsou trochu jiná. „My z master pásu udělali nekonečnou smyčku, která mohla mít až 170 metrů. Tato smyčka se umístila do mastermakeru, kde se rychlostí osmdesátinásobku běžné rychlosti převíjení kazety roztočila a byla opatřena v zaváděcí části pásku dírkou. Díky tomu fotobuňka při každém průjezdu identifikovala začátek a konec kazety. Duplikátory pak nahrávaly do samotného pásku, takzvaných pancakes, což jsou koláče pásku dlouhé tři a půl kilometru, na které se vejde 60 až 80 kazet. Nahrávaly se rovnou obě strany najednou. Posléze se tyto ‚koláče‘ přenesly do jiného pracoviště, k takzvaným loaderům, kde se již nahraný pásek plnil do samotných kazet,“ vysvětluje postup výroby Jiří Mošner.

Zatímco tedy poloprofesionální linka Ascarid Records se pohodlně vejde do jednoho malého pokoje, profesionální stroje zabraly jednu střední halu. Také proto, že velkou část prostoru zaplnily už zmíněné plniče kazet. „Kazetové mechaniky, které obsahovaly všechny komponenty včetně zaváděcího pásku, byly připraveny v loaderu. Stroj nejdříve rozstřihnul zaváděcí pásku, automaticky z pancakeu nalepil začátek a následně díky označení dírkou i konec nahrávky. Celá páska byla posléze navinuta do samotné kazety a vystrčena ven na takové vidle,“ pokračuje ve vysvětlování Jiří Mošner. Abyste měli představu, každý stroj, který navíjel dvě kazety najednou, byl schopen celý proces dokončit za neuvěřitelných šest vteřin!

02860969.jpeg

Není divu, že když firma disponovala desíti duplikačními jednotkami a čtyřmi plnicími stroji, byla schopná při třísměnném provozu vyrobit 30 tisíc kazet denně, to znamená přes tři sta tisíc kazet měsíčně. Jaký rozdíl oproti skromným podmínkám Ascarid Records. David Šmitmajer navíc musí na kazety lepit ručně papírové štítky, zatímco v ADK-Prague disponovali automatizovaným tampoprintovým potiskem přímo na plastové tělo kazety. Pouze balení zůstalo ruční záležitostí i v těch nejvíce automatizovaných provozech.

I když se v médiích mluví vedle návratu vinylu i o renesanci kazety, v případě kazety se ve skutečnosti jedná zatím o velmi drobnou vlnku valící se prozatím pouze napříč undergroundovými (ponejvíce metalovými, freakfolkovými nebo avantgardními) kruhy. Mainstream kazetu zcela opustil a po více než 20 letech donutil posledního velkého výrobce, kterým byl právě ADK-Prague, v loňském roce zastavit výrobu.

Labelů nabízejících výrobu kazet v Česku je sice asi deset, jediným faktickým výrobcem je ale jen nadšenec David Šmitmajer. „Já živím to vydavatelství, tak si nedokážu představit, že by ono mělo živit mne. To je zvrat, kterému nevěřím. Moje činnost není koníček. Když s tím člověk žije, věnuje tomu tolik času, tak to přestává být koníček. Není to záliba, není to hobby, to je obsese – fanatismus.“ Na temnější strunku zahraje i Jiří Mošner: „Na světě dnes existuje už jen jediná firma, která se zabývá výrobou magnetofonových pásků (je situována v Číně – pozn. autora), a mám informaci, že by i ona měla svou výrobu do pár let zrušit. Takže během pěti let zřejmě nebude na světě nikdo, kdo by vyráběl magnetofonové pásy.“

02860976.jpeg

Abychom ale nekončili tak depresivně, věřím tomu, že kazeta a její podivuhodný svět nakonec krizi přežije. Zřejmě na periferii zájmu široké veřejnosti, což vlastně současným kazetovým revivalistům vyhovuje. Jak mi už mimo mikrofon David Šmitmajer řekl, nerad by se dočkal časů, kdy si lidé budou kupovat kazety, aniž by je měli kde přehrát.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio