James Vincent McMorrow na True Care stírá rozdíly mezi realitou a fikcí

2. červen 2017

Irský hudebník James Vincent McMorrow, oscilující na pomezí folku a moderního R&B, přichází se svou čtvrtou deskou True Care. Děje se tak nečekaně ani ne devět měsíců po té minulé, navíc se nechal slyšet, že se jedná o tu nejlepší hudbu, kterou kdy složil. McMorrow přitom předtím na každé desce pracoval nejméně dva roky a v rozhovorech na sebe prozrazoval, že je nespokojeným perfekcionistou s nízkým sebevědomím. Máme tedy brát proklamace o vnitřní změně z předchozí desky We Move vážně?

True Care působí na první pohled jako dosud nejosobnější album Jamese Vincenta McMorrowa. Dřevní minimalistickou akustikou vrací svůj soulovější vokální projev zpět do Irska a připomíná své hudební kořeny. Deska však nezní jako retro, čemuž dopomáhá snovější zvuk nahrávky, odkazující se na futuristické R&B.

Zatímco na minulém albu s ním spolupracovala producentská esa hiphopové scény, novinku si McMorrow produkoval sám jen s výpomocí Rosse Dowlinga, se kterým už pracoval na předchozích albech. A to včetně své druhé desky Post Tropical, které se novinka podobá nejvíce. True Care je postavené více na síle McMorrowova hlasu než na chytlavých melodiích a svižném, modernějším zvuku. To se ale ukazuje jako problém: melancholičtější atmosféra desky sice svádí k práci s repeticí a mírnou monotónností, ale tu by musel autor koncepčněji narušovat například výraznými melodickými postupy. Těch ale posluchač najde pomálu. Na desce je slyšet, že je autorsky soustředěná a ucelená, ale bohužel jí chybí gradace a silná témata buduje spíše v textech než hudebně.

Po prvním poslechu True Care může posluchače znalého předešlé tvorby překvapit otevřenost McMorrowových textů, nakolik je pro rodáka z Dublinu netypická. Je možné, že s postupnými roky na scéně McMorrow odhodil stud a nebojí se vytahovat na světlo dosud skryté momentky ze svého života. Dřívější ostych a zranitelnost v hlase je nicméně tatam. Celé je to však při bližším čtení textů mírně komplikovanější: tematickým konceptem celé desky je vytváření vlastních fasád, osobností a zpochybňování svého já i toho, jakým způsobem člověk vnímá sám sebe. Jeho otevřenost je tak možná jen dalším klamem.

V rámci propagace desky přidal McMorrow na internetový server Genius vysvětlující komentářem ke každé skladbě desky. Každá slovní hříčka je osvětlena a nenabízí se jiného pochopení. Na stejné místo napsal, že tématem celé desky je právě myšlenka, že ve světě nic není zcela reálné nebo jisté. Největší prostor této tezi dává v textově nejzajímavější skladbě Bend Your Knees. „By the water, tower physical – is the ransom cost of rain,“ zpívá a upozorňuje na nutnost nebát se zničení svých myšlenkových předpokladů.

James Vincent McMorrow – True Care

Přes všechny výtky nelze True Care upřít, že obsahuje nosná témata, jež umí McMorrow zabalit do skvělých textů – možná i těch dosud nejlepších za jeho kariéru. V kontextu jeho tvorby můžeme tuto desku vnímat jako zajímavý milník: poprvé se pustil do skládání impulzivně, svižně a bez úporné snahy ohlídat si každý detail. Snad se tedy bude podobně bouřlivě vyvíjet James Vincent McMorrow i nadále.

James Vincent McMorrow – True Care (Faction Records, 2017)
Hodnocení: 70 %

autor: Šimon Holý
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.