Kazetová nostalgie jako únik z věku digitální hudby
Digitální hudba kazety na přelomu tisíciletí odsunula, ale stejně po celou dobu své existence přežívaly v undergroundu, který se nenechá snadno ovlivnit technologickými trendy. Je to jednoduchý způsob, jak fyzicky vydat něco kapelám, které za to stojí a které by na to v mnohých případech neměly peníze.
„Rád vydávám věci, těší mě, že můžu vydat nějakou hudbu, které fandím, a pomoct tak nějaké kapele k vlastnímu releasu. Zároveň vydávám ty kazety právě z těch ekonomických důvodů, necítím se pevný v kramflecích, abych vzal peníze a vydal vinyl, který by se nemusel zaplatit. A zároveň, že ty kazety nejsou tak nákladné, tak z toho mám spíš radost než stres,“ říká Jakub „Lilek“ Ďuraško provozující výhradně kazetové vydavatelství Stoned to Death. Cédéčka jsou také snadno reprodukovatelná, ale zdá se, že nepřirostla k srdci tolika lidem jako kazety. Minulý rok se na počest padesátiletého výročí tohoto analogového formátu pořádal ve městech po celém světě Cassette Store Day, který v Praze našel útočiště před žižkovským Bajkazylem.
První kazeta byla představena na konferenci v Berlíně roku 1963. Pro tehdejší dobu miniaturní formát způsobil na trhu senzaci. Popularita znovu stoupla v roce 1979, kdy přišel walkman. Kazety byly v 70. a 80. letech vždy jedním ze dvou nejpoužívanějších formátů, společně s vinylem a cédéčkem. Za mezník pomyslného návratu se dá považovat rok 2009, kdy dnes největší americká společnost vyrábějící pásky – National Audio Co. – musela zdvojnásobit personál. Prodává víc kazet než kdy jindy. S příchodem cédéček a digitálních formátů se posluchačské návyky díky ekonomické situaci v Indii nebo v Africe nezměnily – moderní přehrávače si tam nemohli dovolit. V Harare otevřela společnost Diamond Studios v roce 2011 továrnu na kazety, v Zimbabwe se totiž i dnes nejnovější muzika populárních interpretů poslouchá na kazeťácích.
Americké minoritní labely jako Fuck It Tapes, Ascetic House nebo Ecstatic Peace Thurstona Moorea ze Sonic Youth, fungující od roku 1993, vydávají kazety už desetiletí. Není to ale záležitost výhradně náležící undergroundu, také například MGMT poskytli na kazetě svoji nahrávku Alien Days z minulého roku. U nás na kazetách vydávají nezávislé labely jako Mýtina records, Bleeding Ear, NAAB, Music for Liberation nebo noiseový Obsedante, jehož sublabel Compulsive Covenant Club udělal dokonce nahrávku i na disketách.
Kazety dávají díky svému formátu, který není mimo jiné tak finančně náročný na zpracování, prostor pro promyšlený koncept. „Ta samotná kazeta, obal, krabička, nabízí spoustu snadných možností, jak to udělat úplně fantasticky. Pokud na to máš talent a energii a tak dále,“ dodává Lilek, který vydal releasy domácích Planet, Tomáše Paluchy nebo Black Tar Jesus. Dále popisuje proces vzniku nejnovější split kazety Bugmen a Hissing Fauna: „V momentě, kdy to bylo natočené, tak mi poslali master. Já jsem mezitím zkontaktoval Frantu Káru, který teď pracuje na obalu. Digitální master jsem předal chlapíkovi, co v Praze namotává a duplikuje kazety - Headless Duplicated Tapes. Ten z toho udělá masterový pásek a zpětně ho duplikuje na kazetový pásek a namotá to do té kazety. No, a pak to vydáme.“
Dnes sedmaosmdesátiletý otec magnetofonových pásek Lou Ottens ze společnosti Philips v rozhovoru pro magazín Time řekl, že formát, jemuž pomáhal na svět, je historií. Kazetová kultura je ale prokazatelně živá – vytváří komunitu lidí oddaných hudbě, kteří hledají únik od sociálních sítí a streamovacích serverů.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
