Kill The Dandies! o nové desce: Dcera nám řekla „Přestaňte už hrát to vaše Ron Ron Ron“

„Chtěl jsem udělat desku, která by zněla popověji, čistěji. Zkrátka takovou, kterou bych i sám poslouchal. Na kapely, které hrají hodně nahlas a používají kytarové vazby a stěny, sice chodím rád naživo, ale doma si je nikdy nepustím,“ vysvětluje Hank J. Manchini, co stálo za částečnou proměnou zvuku Kill The Dandies! „Zklidnění taky částečně vychází z proměny ve složení kapely,“ připomíná nejnovější člen Petr Janák. „Michal, který byl v kapele přede mnou, hrál na basu hodně razantně, zatímco já hraju dost pianko, a tím pádem můžou hrát pianko i ostatní. A protože Hank se Sonjou dobře zpívají, přišlo mi, že by bylo dobré jejich hlasy nechat víc vyznít, což v ukřičených písních tak dobře nejde.“

Inspirace Nickem Cavem je místy slyšet i na nové desce, i když, jak sám Hank dodává, v hudbě Kill The Dandies! lze slyšet i spoustu dalších vlivů. „Pravda je taková, že nebýt skupiny Birthday Party, tak v životě nedělám muziku. Byla to jedna z prvních kapel, která mě ovlivnila natolik, že jsem sám začal skládat. Nick Cave mě inspiroval hodně, ale už je to spíš minulost. Teď například poslouchám už jenom sedmdesátkové disco.“

Název desky Ron Ron Ron napadnul Hanka J. Manchiniho jednou uprostřed noci a různé významy se na něj začaly nabalovat až postupně. „Pro bubeníka je to rozhodně španělský rum, ale Ron je třeba taky jeden z našich kamarádů, Kanaďan, který nám pomáhal se zvukem a masteringem. Každý si v tom najde něco jiného, třeba odkaz k podobně nazvané desce Blah-Blah-Blah Iggyho Popa, ve smyslu, proč někomu něco vůbec sdělovat.“

Poslechněte si celý rozhovor a také dvě skladby z nové desky, které Kill The Dandies! zahráli živě ve studiu.